Hlavní prostor moderní budovy od brněnských architektů Lukáše Pecky a Ivany Smětákové pojme přes dvě stovky smutečních hostů, z nichž zhruba čtvrtina najde místa k sezení.
„V budově je velký sál i malá síň pro rozloučení v kruhu rodiny,“ uvedl správce hřbitova a majitel pohřební služby Václav Graf.
Stavbu ve městě plánovali řadu let. Radnice kvůli ní v roce 2013 vyhlásila architektonickou soutěž. Bylo to poprvé v historii a v prvním kole se sešlo na šedesát návrhů. Dál jich odborná komise pustila pouze pět.
„Šlo o novou budovu, která měla vzniknout na zelené louce. Zřejmě proto chtělo mít tehdejší vedení města možnost vybrat z různých návrhů,“ vysvětlil starosta Robert Stržínek. Zadání soutěže spadá do období před jeho nástupem na radnici. Výsledkem snažení je prostorná bílá stavba s venkovním atriem, která stojí na kopci nad správními budovami.
Součástí zakázky je i nové kolumbárium s 234 schránkami. Ty jsou rozdělené do několika samostatných zdí, jež lemují chodník k obřadní síni.
Stavba samotná začala předloni v květnu a na podzim roku 2018 byla dokončena. Vyšla na bezmála 28 milionů korun, které město zaplatilo z vlastního rozpočtu. Požadavek na novou, důstojnou obřadní síň vzešel z faktu, že ta původní byla zastaralá. „Nedostačovala kapacitně ani provozně,“ potvrdil Stržínek. Vznikla v 60. letech přestavbou budovy, jež dříve patřila židovské náboženské obci. Ničila ji vlhkost, regulovat vnitřní teplotu bylo prakticky nemožné. Jaký bude její další osud, zatím není jasné, vedení města o něm bude jednat s původními vlastníky. Památkově chráněná ale není. Vešlo se do ní zhruba 60 lidí a ročně se zde konalo na 200 obřadů.
Víc než trojnásobná kapacita nové obřadní síně však vzbuzuje otázky, zda není naopak zbytečně naddimenzovaná. Trend v pohřebnictví se totiž stáčí jiným směrem. I ve Zlínském kraji, ačkoliv zde ještě tradice velkých pohřbů přetrvává, se stále častěji objevují požadavky na rozloučení v komorním prostředí. „V západních zemích to platí už dlouho a předpokládám, že i u nás půjde vývoj tímto směrem,“ mínil Graf.
Autor: Petra Procházková
