V loňském roce došlo nejprve k razantnímu navýšení cen pohonných hmot a poté také k raketovému růstu cen plynu a ostatních energií. Řešením vlády měl být nejprve tzv. Deštník proti chudobě, což se ale nakonec ukázalo být jen jakýmsi administrativním internetovým návodem, kam se obrátit bez praktického ekonomického dopadu.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela následně strávil dlouhé týdny tvorbou takzvaného úsporného energetického tarifu a sliboval státního obchodníka s energiemi. Místo úsporného tarifu navrhovala opozice, a dokonce i koaliční hejtmani Martin Kuba a Martin Půta, okamžité zastropování cen těchto komodit, což premiér Fiala a jeho vláda označovali za nesmysl. A tak se stalo, že když na přelomu srpna a září po dlouhém dohadování konečně začal platit Síkelův úsporný tarif, pozbyl vzhledem k měnící se energetické situaci zcela smysl a tak v září s několikaměsíčním zpožděním vláda konečně přijala myšlenku zastropování cen, přičemž její samotná výše a další technikálie vykazují řadu problematických míst. Státního obchodníka s energiemi nemáme dosud.
Jaký je výsledek úporného, pomalého a chaotického snažení vlády v této oblasti? Přestože si elektřinu z velké části vyrábíme sami, máme ji nejdražší v rámci celé Evropské unie. České domácnosti platily za kilowatthodinu elektřiny v prosinci v přepočtu na paritu kupní síly 68,2 eurocenty, italské jen 53,7 eurocentu a německé dokonce jen 46,6 eurocentu za kilowatthodinu. A k tomu navíc Praha má dražší elektřinu než třeba Berlín i v absolutních cenách, tedy bez ohledu na výši příjmů. Na začátku prosince platili Pražané za kilowatthodinu v průměru o 1,8 eurocentu více než odběratelé v Berlíně. Můžeme tedy bez přehánění říci, že vláda nedokázala pomoc nasměřovat k potřebným. Místo toho vytvořila systém zbytečně nákladné plošné pomoci, jež přetíží veřejné finance a potřebné v důsledku podpoří méně, než mohla a měla. Finanční pomoc taky již mnohdy zbytečně šla k bohatým a dobře finančně situovaným lidem, kteří ji vůbec nepotřebovali.
Do dnešního dne, téměř rok od počátku turbulentních změn, není zřejmé, jak vláda bude ozdravovat veřejné finance, jak původně při svém nástupu slibovala. Pasivitu v této oblasti ale nelze donekonečna zdůvodňovat válkou na Ukrajině. A za řešení určitě nelze považovat další zdražování života občanů formou avizovaného širokého navyšování různých daní nebo DPH u výdajů denní potřeby. Místo toho měl být zvolen přesně opačný proces, po kterém volá doba, a to naopak snižování DPH u potravin, které je nyní 15procentní a je nejvyšší z okolních zemí. Smysl dává její snížení, a to na takovou úroveň, aby český občan nemusel podnikat nájezdy do sousedního pohraničí, kde pořídí své nákupy až o desítky procent levněji. Rakušané a Slováci platí DPH 10 %. Němci mají DPH 7procentní, Maďaři na vybrané potraviny dokonce 5procentní. Poláci, jejichž vláda to myslí s pomocí svým občanům vážně, nemají v letošním roce daň žádnou.
Fialova vláda naopak došla k názoru, že lidem v tomto směru pomáhat nebude. Kromě nákladů spojených s bydlením jsou přitom výdaje za potraviny tou oblastí, kde se úspory domácností realizují jen velmi obtížně. Objektivní propočty přitom uvádějí, že snížená DPH na potraviny by průměrné domácnosti podle razantnosti snížení byla schopna měsíčně ušetřit 600 až 1 800 korun, tedy zhruba 7 až 21 000 korun ročně. To je určitě více než vládní příspěvek 5 000 korun na jedno dítě. Snížením DPH na potraviny by vláda pomohla také českým výrobcům a obchodníkům, protože by lidé neměli důvod jezdit nakupovat k zahraničním sousedům.
Vzpomínáte ještě v této souvislosti na Fialova slova o Babišově drahotě vyslovená v době, kdy inflace dosahovala výše 4,1 %? V listopadu 2022, rok od těchto Fialových výroků, za které by se dnes měl omluvit, dosáhla inflace výše 16,2 %. Podle údajů PAQ Research a Českého rozhlasu od loňského roku vzrostl počet lidí, kteří neušetří nic nebo jsou po zaplacení výdajů dokonce v minusu, z 20 na 34 %. Počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z 9 % koncem roku 2021 na současných 16 %. Ještě v březnu, tedy už za nové situace po napadení Ukrajiny Ruskem, se Fialova vláda chlubila ambiciózním plánem na snížení předchozí vládou navrženého deficitu státního rozpočtu o 97 miliard na 280 miliard korun. O 8 měsíců později vláda na sílu přehlasovala veto prezidenta Miloše Zemana, kdy státní schodek rozpočtu narostl o 95 miliard na 375 miliard. Pro letošní rok Fialova vláda navrhuje rozpočtový deficit ve výši 295 miliard, což kritizují i konzervativní pravicoví ekonomové, kteří by k této vládě měli mít teoreticky velmi blízko.
V reakci na ekonomický vývoj v zemi v polovině roku agentura Fitch, jedna ze tří nejvlivnějších ratingových agentur, poprvé od roku 1998 zhoršila ekonomický výhled České republiky ze stabilního na negativní. To znamená citelné zvýšení rizika zhoršení ratingu. Jde o jakési poslední varování před jeho samotným zhoršením. To v důsledku mimo jiné znamená, že Česko si na mezinárodních trzích bude muset za jinak stejných podmínek půjčovat za vyšší úrok, než by tomu bylo bez zhoršení tohoto výhledu.
Ve třetím čtvrtletí roku 2022 hospodařily vládní instituce České republiky s dosud nejvyšším dluhem v historii. Dosáhl úrovně 2 982,5 miliardy korun, což odpovídá 45,2 % hrubého domácího produktu. Dosud nikde v historii česká vláda nehospodařila s vyšším dluhem v poměru k HDP. Za celý rok 2022 pak hospodaření České republiky skončilo se schodkem ve výši 360,4 miliardy korun. Vláda přitom původně na loňský rok plánovala rozpočtový deficit jen ve výši 280 miliard. Celkový státní dluh tak vzrostl už bezmála na 3 biliony. Na každého Čecha tak připadá již nyní průměrný dluh 275 000 korun.
Vláda, která se při vzniku deklarovala jako vláda čistá, vláda boje proti korupci, se nedokázala vypořádat se zásadními korupčními kauzami, včetně té mediálně nejznámější Dozimetr, kterou jeden z jejích aktérů ministr vnitra Vít Rakušan eufemisticky nazval komunálním problémem. Na sílu při nerespektování vůle prezidenta republiky si vláda Petra Fialy prosadila na Ministerstvo životního prostředí na pozici nominálně prvního náměstka, ale s pravomocemi samotného ministra, lidoveckého předsedu Petra Hladíka spojeného s kauzou obchodování s byty v Brně a podezřelého z dalších, když ne nelegálních, tak bezesporu neetických aktivit v komunální oblasti.
Kriticky se ke krokům pětikoalice vyjadřuje také iniciativa Rekonstrukce státu. Iniciativa, která v minulosti kritizovala předchozí vládu, se nyní silně ohrazuje vůči některým krokům vlády Fialovy.
Co více dokresluje neschopnost současné vlády a jejího ministra Josefa (správně Vlastimila) Válka než bezprecedentní nedostatek některých důležitých základních léků v lékárnách v celé zemi? Penicilin potřebný na stále častější angíny, paralen, paracetamol na snížení teplot. Chybí ibuprofen, nurofen, sirup pro děti na záněty horních a dolních dýchacích cest. Takovou situaci včetně takzvaného podpultového prodeje po známosti nepamatuje tato země od dob komunismu. Nejenže uvedené základní léky na pultech lékáren chyběly a mnohé ještě stále chybí, ale navíc nejsou nebo nebyla ani známá centrální data o jejich dostupnosti v jednotlivých lékárnách. Také nedošlo k přijetí odpovědnosti za celou situaci ministrem zdravotnictví.
Také nedošlo k přijetí odpovědnosti za celou situaci ministrem zdravotnictví. A na závěr, vážené kolegyně a kolegové, jeden příklad z praktického života, prokazující účinnost vládních opatření a jejich dopad na finanční zdraví naší země. V loňském roce si vláda Petra Fialy prosadila zrušení EET, zavedené v roce 2016. Opatření, které bylo zřízeno za účelem narovnání konkurenčních vztahů na trhu, zamezení bujení šedé ekonomiky a zvýšení příjmů do státního rozpočtu bylo plně funkční. Podnikatelé jej technicky zvládli, zavedli platební terminály a umožnili tak platit kartou i tam, kde to dříve nebylo možné. A i mentálně jej většina z nich nakonec přijala.
Zrušení EET v době, kdy naše země již čelila výzvě ruské agrese a jejích ekonomických dopadů, se tak stalo čistě politickým gestem a pro stát tím nejhorším přístupem ze všech možných. Zdůvodněn nutností dodržet předvolební sliby koalice, tento legislativní akt jen prokázal, že se jedná o volební úplatek pro nepoctivé podnikatele, kteří si na šedé ekonomice postavili svou existenci, bez ohledu na zájmy většiny občanů a zdravé ekonomiky tohoto státu. Oslavné tirády na zrušení EET hovořily o tom, jak se podnikatelům především v pohostinství a ubytovacích službách uvolní strašný tlak, do kterého je uvrhl Andrej Babiš, a jak jim toto zrušení EET v jejich podnikání pomůže. A jaká je realita?
Minulý týden můj kamarád navštívil kavárnu, kde si obvykle dává kávu s něčím sladkým. Když chtěl zaplatit jako v předešlých letech kartou, dostalo se mu upozornění obsluhy, že platební terminál je nefunkční a platit je možno jen v hotovosti. Zaplatil tedy hotově a zeptal se, kdy bude terminál znovu fungovat. Odpověď dostal včetně úsměvu. Myslím, že terminál bude nefunkční teď už pořád, když je zrušeno EET. Otázka, zdali bude někdy zdaněn příjem za tyto útraty a odvedeno DPH z nich, je jedna věc. Druhou je, že zároveň se zrušením EET dostávají na frak i bezhotovostní platby kartou, čímž se vracíme o desítky let zpět. Podnikatelští piráti z devadesátých let, vítejte zpátky.
Dámy a pánové, to vše jsou důvody, proč spolu s mnoha dalšími svými kolegy a kolegyněmi dnes vyslovím vládě Petra Fialy svou nedůvěru. Děkuji za pozornost.
