Lidská existence může mít různé roviny bytí. Někteří z nás životem proplují klidnými vodami a jiní jsou v permanentní bouři. Pro většinu je to spíše střídavě slunečno - oblačno. Politika není výjimkou, jen jsou určitá stádia více výrazná a konfrontační. Dokonce u některých aktivně činných dochází k rychlejšímu odhalení charakterových vlastností v různých odstínech šedi.
Končí nám opět jedno volební období na komunální úrovni a bylo by vhodné rekapitulovat, zúčtovat. Lze se na poslední čtyři roky dívat očima člověka stojícího vně a člověka, který z vlastní vůle vstoupil do kalných vod politiky.
Co je „politik“? Jde o osobu vykonávající veřejnou činnost nebo správu věcí veřejných. Slovo „politika“ je ve svém základu odvozeno z řeckého slova polis nebo z latinského slova civitas, jež v antice označovalo obec. V poslední době je u nás více spojována s intrikánstvím, hašteřením, chytračením, korupcí, lhaním apod.. Člověk, který se rozhoduje jít do politiky, může mít několik důvodů:
- změnit běh věcí a tím i jejích řád;
- narovnat společenské vztahy;
- otevřít toto prostředí veřejnosti a umožnit větší míru spolurozhodování;
- nalézat kompromisy, spravovat, řešit problémy a úkoly, uspokojovat potřeby většiny;
- podílet se na moci a tím na rozhodování a řízení;
- podílet se na rozdělování veřejných statků;
- zajistit si profesní uplatnění;
- zviditelnit se;
- zajistit si další aktivity, vedlejší výdělek apod..
Jako každá profese, měla by být politika více zastoupena lidmi, kteří ve své vlastní profesi dokázali úspěšně uplatnit svůj um a dovednosti. Měly by to být osobnosti v oboru. Bohužel, mnohdy tomu tak není a spíše je politika protkána lidmi, kteří nacházejí uplatnění pouze v této oblasti společenského života. Důkazem je posledních asi 10 let, kdy vznikají, co čtyři roky, nová politická uskupení, do kterých se permanentně recyklují stále ty stejné osoby, vždy ovšem v jiných barvách. Jev je to celkem rozšířený, ale naštěstí ne převládající. Do politiky v posledních 4-5 letech vstupují i lidi, kteří nikdy nebyli v této oblasti angažovaní. Tento jev by byl pozitivem za předpokladu, že si neosvojí nežádoucí praktiky politicky starších matadorů. Z vlastní skutečnosti si dovolím kategorizovat tři skupiny:
a) svědomití, pracující, inovativní, otevření
b) prospěchářský, lháři, vychytralý, povýšenecký, žvanící
c) flegmatický, apatický, líní, zabedněný.
Rozepisovat se, jak se pracuje s těmito třemi skupinami v různých kombinacích charakterových vlastností v osobě politika, by bylo snad na celou knížku. Pouze lze uzavřít, že žádná změna (zánik politické strany, vznik nové politické strany, nezvolení do zastupitelského sboru) nepřinese eliminaci osob, které se budou chtít účastnit správy věcí veřejných a jež budou oplývat nežádoucími vlastnostmi /viz bod b) a c)/.
Z pohledu osoby stojící mimo aktivní politiku se musí tato někdy cítit bezmocná a svůj volební hlas vnímat jako bezcenný a nic neovlivňující. Koloběh opakujících se událostí a afér ji musí svazovat natolik, že po čase u ní hrozí otupění a rezignace nebo může roznítit u některých radikální myšlení. Z tohoto důvodu by tedy mělo být hlavním úkolem nové generace politiků, tento nežádoucí efekt buď zastavit, nebo alespoň prozatím zpomalit.
Důležité je tedy nerezignovat a i nadále se o politiku (i když nepopulární) stále zajímat a i aktivně se ji účastnit, min. uplatněním svého hlasu! Propadneme-li depresi nebo necháme-li se pohltit pesimismem, není cestou změny společnosti k lepšímu.
