Fakultní, dosud státní, nemocnice se od roku 2014 změní na univerzitní a ty zastřeší vysoce specializovanou zdravotní péči i medicínskou vědu a výzkum. Ministerstvo počítá pouze s jedenácti, nikoliv s dosavadními třinácti nemocnicemi jako neziskovými zdravotnickými zařízeními s „protiprivatizační“ pojistkou, protože majetek bude převeden na nemocnice a ty si s nimi budou samy hospodařit. Zrušení univerzitní nemocnice prý bude možné jen zákonem. V této souvislosti je přinejmenším podivné, proč je současně rušen zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, který měl zásady „neziskovosti“ zakotveny pro všechna zdravotnická zařízení, nejen pro fakultní nemocnice. Zřejmě jen proto, že byl předložen a schválen poslanci a poslankyněmi za KSČM a ČSSD. Ministerstvo zdravotnictví se vzdává své pravomoci jmenovat ředitele univerzitní nemocnice, to má být v kompetenci správní rady. Spornou novinkou se jeví manažerský, nikoliv tabulkový plat ředitelů univerzitních nemocnic.

Zákon o dlouhodobé péči by měl od roku 2013 umožnit lidem zůstat doma. Za jistě bohulibou snahou řešit dlouhodobý problém prolínání sociální a zdravotní péče v léčebnách dlouhodobě nemocných, včetně sporného financování, se však může skrývat velké nebezpečí. O pacienty se mají doma starat jejich blízcí s pomocí speciálních agentur domácí péče. Snaha ušetřit miliardy finančních prostředků ve zdravotnictví tak může pro 150 tisíc pacientů znamenat zhoršení kvality potřebné péče. Vzhledem k tomu, že se již nyní nedostává peněz také v sociální oblasti, to může znamenat velký problém nejen pro pacienty, ale i pro jejich rodiny.

Zdravotní pojišťovny budou mít od roku 2014 více pravomocí a měly by mít neziskovou formu s posílenou rolí vedení a správních rad. Správní rady se mají odpolitizovat, zeštíhlet a členové odpovídat svým majetkem. Pojišťovny budou odpovídat za podobu zdravotnické sítě, což jim umožní další snižování počtu lůžek. Nově také získají pravomoci pořádat soutěže na služby a na léky. Spolu s tímto zákonem bude spojena i další novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ta bude stanovovat povinnost klientů starat se o své zdraví a pojišťovny budou moci tyto klienty odměňovat, popřípadě udělovat sankce těm, kteří na prevenci a své zdraví nedbají. Nově by měl vzniknout úřad, který bude na zdravotní pojišťovny dohlížet. Příklad ze Slovenska ukazuje, že se takovýto „superúřad“ neosvědčil.

Ne všechny připravované změny budou tedy pacientům prospěšné. Snaha ušetřit za každou cenu může vést k rušení léčeben dlouhodobě nemocných a přenesení péče i finanční zátěže na pacienta a jeho rodinu. Podobně přenesení veškerého rozhodování o síti zdravotnických zařízení a poskytované zdravotní péči výhradně na pojišťovny, bez seriozních analýz a bez řádné kontroly státu, spolu s tlakem na bezhlavé rušení lůžek, některých oddělení a následně i celých nemocnic, pak považuji přímo za zdraví a životu nebezpečné kroky.

Stát pokračuje ve svém úsilí zbavit se ústavou garantované odpovědnosti za dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro všechny občany České republiky. To je pro KSČM nepřijatelné.