situace, která se po zavedení povinného posledního roku předškolní výchovy vyvinula v oblasti administrativní náročnosti, je naprosto neúnosná. Dříve využívalo poslední rok před školou služby mateřské školy více než 90 % rodičů. Využívali to komfortně podle potřeby. Někdy všech pět dnů v týdnu, jindy dali některý den děti k babičce, nebo zvolili jiný rodinný program. Dnes probíhá administrativa mezi rodiči a mateřskou školou. Řeší se omlouvání a pedagogickým pracovníkům přibyly administrativní povinnosti.
Samozřejmě nelze zpochybnit význam předškolního vzdělávání. Z předchozí praxe je však zřejmé, že si to uvědomuje drtivá většina rodičů. V případech, kdy dojde k situaci, že dítě není zralé v 6 letech na nástup do základní školy, existuje dnes systém přípravných tříd na základních školách, kde mohou tento handicap dohnat. Z výše uvedených důvodů je také zřejmé, že zavedení povinného posledního roku mateřské školy bylo zbytečné a snížilo to komfort spolupráce mezi rodiči a mateřskou školou.
Druhým problémem je zavedení obligatorní, tedy zákonné povinnosti pro mateřské školy přijímat děti od dvou let věku. Zde je třeba říct, že naprosto nezpochybňuji toto řešení v případě, kdy to zváží zřizovatelé mateřských škol na základě nízkých podmínek a zájmu rodičů. Je ale sporné tuto povinnost zavést ze zákona, neboť přináší zásadní změnu do práce mateřských škol. Dvouleté dítě vyžaduje nikoliv předškolní vzdělávání, ale péči. Je to skupina dětí, která bude vyžadovat plošně stavební a technické úpravy v mateřských školách, oddělené vybavení vhodné pro děti už od dvou let věku a bude to znamenat změnu v personálním zajištění práce mateřských škol. Je tady otázka, proč tuto věc ukládat plošně a nenechat to na rozhodnutí zřizovatelů, především obcí a měst, které vychází z konkrétních podmínek. Já jinak vycházím také ze své vlastní zkušenosti, jelikož jsem sama v rámci praxe učila v mateřské škole i na základní škole, takže opravdu vím, o čem mluvím.
Děkuji.
