Všichni jste už asi slyšeli o tom, že v minulém týdnu bylo svoláno první mimořádné zastupitelstvo v tomto volebním období. Svolávali jsme z důvodu podezření na falšování úředního záznamu (jednání z rady). O tom už bylo napsáno dost a myslím, že lidé, kteří současné koaliční strany na pražském Magistrátu volili s tím, že ponesou prapor transparentnosti a otevřenosti politických rozhodování čekalo skutečně nepříjemné vystřízlivění. Jenomže problém, jak už to tak bývá, je o něco hlubší a složitější. “Zmatky” se zápisem nevznikly jen tak pro nic za nic. Týkají se toho, o čem se hlasovalo - zakázce na rekonstrukci Libeňského mostu.
Mnozí nás podezírali, že vyvoláváme mimořádné zastupitelstvo kvůli zviditelnění, ale jako opozici nás musí zajímat mnohem důležitější fakt. A to je to, co se za procedurou “falšování” zápisu ve skutečnosti schovává.
Nejsem fanouškem ani starého, ani nového mostu, ale jako zastupitel chci znát ekonomická fakta, nechci v Praze dopravní kolaps a pokud budeme zachraňovat ”Libeňák”, chci vědět, za jakou cenu a s jakou životností. Budu v příspěvku delší, ale kratší bohužel napsat nelze...
Uvedu krátce do problému. Libeňský most je stavba z roku 1928 a svá nejlepší léta má již za sebou. Most byl už v dobách svého vzniku navržen jako maximálně úsporný, což se taky projevuje na jeho stavu. Těch faktorů tam je více, ale mezi ty nejzávažnější patří kvalita tehdy použitého betonu s malým množstvím cementu, asi 200 kg/m3, což by například už v roce 1930 bylo podle norem nepřípustné. Nebo také skutečnost, že v počátcích 20. století se mosty navrhovaly na daleko menší zatížení. Třeba motorová tramvaj měla v roce 1928 hmotnost 10 tun, ta současná tramvaj 15T má tun 42. Nemluvě o četnosti dopravy tehdy a nyní. Technické zpracování mostu je mimochodem důvod, proč most nebyl opakovaně prohlášen za kulturní památku. Jenomže rekonstrukci potřebuje. Ve skutečnosti chátrá už nějakých 20 let a stále jen čeká. Ne, že by se nic nedělo, jak se někdy mylně uvádí. Rád se s vámi o tu anabázi podělím.
Pražská TSK pracuje na projektu jeho obnovy více než 15 let. Existuje dokonce projekt na rekonstrukci celého úseku z Holešovic až po křižovatku s ulicí Zenklova v Libni, který již v roce 2006 zpracovala firma Pragoprojekt. Získat pro tento projekt všechna potřebná povolení, včetně stavebního povolení, byla práce, která trvala až do roku 2009. Pro takto rozsáhlý projekt (a tudíž i jeho časovou náročnost) existuje pochopitelně i důvod. Na Libeňské straně řeky se rychle rozvíjí nová výstavba, která bude nutně potřebovat dopravní napojení. Součástí rekonstrukce Libeňského soumostí, kromě 4 nových mostních objektů (jako mosty přes komunikace Štrochova a Voctářova), je také téměř 130 dalších stavebních objektů! Retenční nádrže, opěrné a zárubní zdi, rampy, inženýrské sítě, protipovodňová opatření atd.
Jak vidíte, jedná se o skutečně složitý projekt, který stál spoustu času, práce konkrétních lidí a také nemalé množství veřejných peněz. Jenomže pak se začaly na pražském Magistrátě střídat politické strany a koaliční uskupení a projekt usnul. Až někdy do roku 2015, kdy bylo konečně zahájeno výběrové řízení na dodavatele stavby. V lednu 2016 do celého problému poprvé zasáhli aktivisté, kteří vznesli požadavek o přehodnocení mostu z hlediska památkové ochrany, což pochopitelně vedlo k přerušení výběrového řízení. V roce 2018 rozhodlo Ministerstvo kultury o tom, že most za kulturní památku neprohlásí a odborníci z Technické rady radního pro dopravu MHMP vydali doporučení, aby se pokračovalo v soutěži o dodavatele stavby podle platného projektu. Jejich argumenty byl prosté, ale naprosto srozumitelné.
Holešovice i Libeň mají veliký rozvojový potenciál, zakotvený mimo jiné v Metropolitním plánu, a proto je nutné je dostatečně kapacitně propojit z hlediska dopravy. Dále bylo podle expertů nutné zajistit spolehlivý průtok vody při případných povodních a v neposlední řadě byla brána v potaz možnost provozu mostu při rekonstrukci dalších pražských mostů, a to zejména Hlávkova mostu. Toto si prosím zapamatujte, ještě se k tomu dostaneme! Toto doporučení expertů bylo také v dubnu 2018 schváleno usnesením Rady hl. města Prahy. Ale pak přišly volby.
Po volbách v říjnu 2018 nastoupilo nové vedení Prahy v čele s Piráty, Prahou sobě a Spojenými silami pro Prahu a ihned rozhodlo, že Libeňský most se má rekonstruovat zcela konkrétním způsobem. Bez ohledu na námitky expertů, kteří doporučovali zcela jiný postup. Navíc celý projekt vykuchali, omezili se pouze na rekonstrukci mostu přes Vltavu, což ve skutečnosti znamená úsek pouze 300 metrů z původní trasy projektu, která byla dlouhá 1 200 metrů. Takto zúženou studii zadali radní Kloknerovu ústavu ČVÚT, který následně předložil řešení rekonstrukce mostní konstrukce, který také Rada HMP na svém jednání dne 29.4.2019 přijala a také zrušila předchozí řízení na dodavatele stavby. To je to jednání, ze kterého je ten pozměněný zápis, který je v rozporu s audionahrávkou z jednání a kvůli kterému bylo svoláno to mimořádné zastupitelstvo.
A teď proč je to problém? No, z mnoha důvodů:
Za prvé, řešení rekonstrukce Libeňského mostu je problém celé oblasti s širšími souvislostmi a nelze řešit pouze dílčí opravu jednoho objektu bez toho, aniž bych řešil všechny ostatní. Mluvím třeba o vedení inženýrských sítí. Ty jsou v původním projektu z roku 2006 vedeny na závěsné ocelové konstrukci pod mostovkou tak, aby byly z dlouhodobého hlediska přípustné. Rekonstrukce mostu dle studie Kloknerova Ústavu ČVÚT ovšem takové řešení neumožňuje. Sítě jsou vedeny v chodníku pod izolací. Přístupnost nula, nehledě na fakt, že dle současných požadavků vlastníků a provozovatelů sítí nebude takto opravený most pro vedení sítí kapacitně vyhovovat.
Za druhé, zrušení výběrového řízení ve svém důsledku znamená riziko propadnutí platnosti stavebních povolení, což by znamenalo finanční ztrátu v řádu mnoha desítek milionů korun, které za projekt byly dosud vynaloženy. Také to znamená riziko značného zdržení, protože pokud bude projekt startovat celý znovu, bavíme se, díky současné náročnosti povolovacího procesu staveb (ÚSES, EIA, UR a SP), o nějakých 5 až 8 lety jen pro samotné získání potřebných povolení.
Za třetí, radou schválený postup povede k podstatnému zdržení opravy samotného mostu. Původní projekt umožňoval, pokud by se s ním podle plánu začalo, dokončení stavby do roku 2022. Díky současnému rozhodnutí radních bude v roce 2022 dokončen v ideálním případě teprve projekt opravy. Vlastní stavební práce nemohou začít dříve, než začátkem roku 2023. Vzhledem k tomu, že bude současně nutná oprava Hlávkova mostu, po kterém denně projede cca 86 tisíc aut, čeká Prahu nevyhnutelně naprostý dopravní kolaps.
Za čtvrté, už to trochu zjednoduším, protože je toho skutečně hodně. Šířkové uspořádání je zcela nevhodné, protože je navrženo tak, že když v jízdním pruhu zastaví jedno vozidlo, třeba kvůli poruše, ostatní ho nemají kudy objet. Taky pevná jízdní dráha pro tramvaje neodpovídá požadavkům DP. Také bezpečnost mostu je diskutabilní, protože ta schválená varianta počítá s využitím velmi starého, nekvalitního betonu mostních oblouků, zesílených tenkou vrstvou vysokohodnotného betonu. To se podepisuje pod trvanlivost stavby, kdy původní projekt počítal s životností 100 let a ten současný už operuje s 50 lety, a to ještě upozorňuje na nutnost neustálého sledování konstrukce mostu. Také je nutno dodat, že současný projekt z dílny KÚ ČVÚT nesplňuje podmínky platného územního rozhodnutí, atd.
Jak vidíte, celá věc je značně složitá, jedná se o technicky náročnou stavbu. Což je taky důvod, proč by se jí měli primárně zabývat experti a ne politici, kteří nemají ani tu nejmenší erudici na zhodnocení podobných staveb. Tento argument na tom již zmíněném jednání rady také přednesla současná radní, paní Hana Kordová Marvanová, s tím, že se tedy zdrží hlasování. Zcela správně požadovala, aby konkrétní variantu vybrali lidé, kteří tomu rozumí, vyslyšena však nebyla. Protože si ale nejspíš současní radní uvědomují vážnost celé situace a možné ekonomické ztráty pro Prahu, vzniklo to mlžení ohledně hlasování a měnění zápisu, nejspíš s cílem vyhnout se případné odpovědnosti. Také tomu, podle mě, odpovídá nervozita zúčastněných, kdy například Zdeněk Hřib - primátor Prahy přirovnával Libeňský most k mostu Karlovu.
No bude to přátelé ještě jízda na most “přes minulost!”
