Navíc kraje, které zvolily tzv. solidární způsob jejího financování, tedy stav, kdy jednotlivé obce přispívají do společného fondu dopravní obslužnosti pevně danou částku na obyvatele a rok, jsou tak díky tomu v permanentní „nejednotě“ se samosprávami svých obcí. Řešením této situace jsou aktuálně připravovaná výběrová řízení na provozovatele veřejné regionální dopravy dle legislativy EU, které mají na principu soutěže konkurenčních nabídek privátních dopravců zajistit určitou stabilizaci či přímo pokles nákladů z krajských rozpočtů. Některé kraje již tuto novou zkušenost absolvovaly a své dopravce již v soutěži vybraly, jiné včetně Zlínského kraje, proces výběru v současnosti připravují. Osobně nemám nic proti konkurenční soutěži, je ale dle mého názoru škoda, že otázka zvyšujících se finančních nákladů na zajištění regionálních dopravních systémů je řešena pouze takto ohraničeně. Faktorů prodražující veřejnou dopravu je jistě více, byť je skutečností, že tyto jsou většinou mimo kompetenci regionálních samospráv. Mám na mysli to, zda je skutečně nutné, aby proces produkce, distribuce a prodeje ropy doprovázelo několik desítek zprostředkovatelských firem, což nejspíše neúměrně zvyšuje její cenu? Mám na mysli to, zda není legislativně dosažitelné, aby dotační transfery na veřejnou dopravu pro dopravce byly nahrazeny specificky nastavenou daňovou úlevou při nákupu pohonných hmot či autobusů? Mám na mysli to, zda je celospolečensky únosné, aby politické reprezentace některých měst za svoji podporu od voličů nabízely parkovné individuální dopravy zdarma? A to i za situace kdy tato města trpí dopravními kolapsy a veřejné dopravě ubývá cestujících, což při snaze udržení jejího rozsahu ještě více vytváří závislost na veřejných dotacích. Otázek odrážející současné poměry financování veřejných dopravních systémů je více. Stejně tak, jako je pravděpodobně i odpovědí, které mohou naznačit, že řešení nemusí být vždy jen ve stylu liberální ekonomické teorie a tolik prosazovaného dogmatu výhodnosti nejnižší ceny. Je skutečností, že tato kombinace nemusí vždy zajistit tolik očekávanou obecnou prospěšnost. Díky snaze o minimalizaci nákladů soutěžících firem, může totiž i přinést zhoršení ekonomické a sociální situace jejich vlastních zaměstnanců a v návaznosti i rodinných příslušníků. A na toto riziko bych rád stávající vedení kraje upozornil. Je totiž velká pravděpodobnost, že část těchto zaměstnanců jsou našimi voliči.

Mgr. Tomáš Zůbek, ČSSD Kunovice, člen Výboru pro dopravu Zastupitelstva Zl. kraje