Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře. Slyšeli jsme tady příspěvky, které se zastávaly drobných vlastníků lesů. Těch, kteří v nich hospodaří. Dokonce se zastávaly i velkých vlastníků.
Ale jsem přesvědčen, že je také třeba připomenout toho, koho se to bezprostředně týká, a to je tzv. lovná zvěř.
Dovolil bych si, možná to s tím úplně nesouvisí, a taky nebudu tak dlouhý, dovolil bych si vás seznámit s historií, kdy se udělaly obrovské přehmaty. Chtěl bych na to upozornit, protože se podobných přehmatů musíme vyvarovat.
Na našem území v roce 1754 Marie Terezie a Josef II. udělali lesní řád, který rozšiřoval vznik smrkových monokultur. Zároveň v té době nařizoval likvidaci původních porostů, na úkor smrkových monokultur. V roce 1780, o 16 let později udělali už lovecký řád proti škodám v lesích. Lovecký řád vybízel k likvidaci velké tzv. spárkaté zvěře a divokých prasat. V roce 1788 byl uveden zákaz chovu divokých prasat mimo obory. V roce 1805 už na našem území nežilo ani jedno divoké obory, někde ve volnosti...
Na začátku devatenáctého století kníže Schwarzenberg požádal o vyhubení jelení zvěře na Šumavě. Nebylo to kvůli škodám. Ale bylo to proto, aby chránil svůj lesní personál před bavorskými pytláky. To se taky podařilo. Nakonec zvěř na Šumavě už byla chována jenom v oborách.
Proti tomu, co se dělo ve světě, je to taková kapička. Protože např. v Americe v polovině devatenáctého století žilo kolem 30 – 70 miliónů bizonů. V roce 1871 zákon umožnil likvidaci. A v té době se střílelo 250 tisíc bizonů ročně, a někdy i měsíčně. V roce 1889 zbylo posledních 542 kusů.
Vyhubit některý druh zvěře je strašně jednoduché. V Africe to bylo pod záminkou. Bizony hubili proto, aby bílí osadníci mohli rozšiřovat zemědělská pole a aby vyhladověli Indiány, kteří jim v tom bránili. V Africe bylo něco podobného, tam zlikvidovali volná zvířata kvůli mouše tse-tse na obrovském území Jižní a Východní Afriky.
Teď se vrátím k nám. Biodiverzita v naší přírodě je strašně proměnlivá. Před sto lety, ve dvacátých letech dvacátého století u nás myslivci hospodařili, resp. lovili tetřívky, tetřevy, jeřábky; tetřívek žil prakticky po celém území, tetřev žil v každém trošku větším lesním celku, dokonce i na okrajích měst. Ve třicátých letech u nás bylo uloveno přes jeden milión zajíců každý rok. Dva milióny koroptví. Srnčího bylo málo. Divoká prasata vůbec. Jelení zvěř jen na horách. Daňci, mufloni jenom v oborách.
Přeskočím o kousek dál, do padesátých let, do družstevního hospodaření, změny v lesích, v přírodě, rozorání mezí, chemizace... Pamatuji si, že jsme kreslili ve škole obrázky koroptví. U toho bylo vždycky heslo – za jeden pár koroptví dostaneme z Francie, nebo odněkud, deset kilo pomerančů anebo deset kolo citrónů. Koroptve byly vyváženy, zajíci také. V té době se začala šířit divoká prasata, zvyšovaly se stavy jelení zvěře. Ve volnosti se objevil jelen sika, daněk i muflon.
Na konci osmdesátých let najednou zemědělci použili některé chemikálie typu endrin, přestože nám říkali, že je to naprosto neškodné. Během jednoho roku se v honitbách zlikvidovali bažanti i zajíce.
Já jsem v té době dělal hospodáře v honitbě, kde jsem napočítal v noci 250 zajíců na poli, další podzim tam nebylo vůbec nic. Divocí králíci zmizeli, protože je ohrožovala myxomatóza a králičí mor.
Teď se podíváme na situaci dnes, jak hospodaří myslivci.
Tetřívci, tetřev, to je tak vzácný pták, že žijí jenom ostrůvkovitě, jsou chráněni. Koroptve prakticky vyhubeny. Bažant a divoká kachna v přírodě vyhubeni. To, co myslivci lovi, to jsou ptáci, kteří jsou z umělých chovů, tzn., že si vezmou buď kachňata nebo kuřata, mají je ve voliérách, vychovají jich 200. Na podzim, ráno před honem, je dají do košů, do jednoho křoví pustí deset bažantů, do druhého patnáct – a tomu se říká myslivost...
Pak se loví takové kreatury, které vůbec ptáky nepřipomínají. U divokých kachen je to něco podobného. Tam se myslivcům podařilo nahradit původní divoké kachny kříženci, kteří v přírodě ani nezahnízdí...
Myslivcům zbývá jako předmět lovu daňci, kteří se pořád rozšiřují, divoká prasata, kterých bylo u nás loveny desítky, předloni, myslím, že dvě stě tisíc, nebo kolem dvou set tisíc. Jejich lov je nesmírně náročný. Část roku se zdržují v obrovských lánech kukuřice a řepky, kam se za nimi myslivci nedostanou.
Jelení zvěř je přemnožená, dělá škody v lesích.
Proč to říkám?
Ocitáme se teď na křižovatce hospodaření s lovnou zvěří, protože je nutné udělat nový zákon o myslivosti. Nový zákon je velmi potřeba. Ale obávám se, že se do toho zase budou plést úředníci. Myslím, že zamezit škodám je strašně jednoduché, pokud o množství zvěře bude rozhodovat vlastník pozemku, nájemce honitby, popř. ještě ten, kdo v té honitbě hospodaří. Ti by se měli domluvit. A ne, aby jim tam jezdil nějaký úředník z okresu, který tam přijde jednou nebo dvakrát za rok, podívá se, a řekne – musíte střelit tolik a tolik.
Jenže myslivci v současné době, když loví černou zvěř, prasata, nebo daňky, dostávají dvacet korun za kilo ve výkupu. To je špatná motivace. Navíc teď bude snižovaná cena za daňčí zvěři nu.
Více než 50 % lesů spravují Lesy ČR, které je rozmělnily na začátku 90. let na spoustu drobnějších honiteb kolem tisíce hektarů. Tam, kde je jelení zvěř, myslivci platí nájem tisíc až milión korun ročně.
Dovedete si představit, když budou platit tolik peněz, že si budou chtít tu zvěř vystřílet? Nikdy. To bude jenom naprosto formální záležitost.
Proto si myslím, že to by mělo být zohledněno v novém připravovaném mysliveckém zákonu. Dokonce si dokážu představit, že by byli myslivci motivováni tzv. zástřelným, kdy by za holou zvěř dostávali, kromě toho, že ji budou moci prodat, ještě určitou finanční odměnu.
Zlikvidovat, nebo snížit stavy divokých prasat. Jestliže se to povedlo v době Josefa II., myslím, že by to pro nás neměl být problém taky. Nemyslím si, že je nutné používat jenom noční vidění a různé způsobu lovu střelnou zbraní. Pokud se ve sdružení nebo v honitbě uloví více než 50 prasat ročně, nařídil bych tam používání odchytových zařízení, které pomohou tady toto zlikvidovat, nebo snížit stavy.
Myslím si ovšem, že k tomu budou muset přispět i Lesy ČR a přemýšlet o tom, jakým způsobem pracovat s nájemným, které je trošku vysoké, nebo hodně vysoké.
Nový zákon o myslivosti si myslím, že by měl ještě mít, a do toho se určitě nikomu nebude chtít – vytyčit novou tvorbu hranic. Měl by zohlednit přírodní podmínky. Měl by počítat s tím, že myslivci pravděpodobně v některých částech nebo v některých oblastech budou prakticky bezvýznamní, protože nebudou mít téměř co lovit. Lesy ČR budou muset přemýšlet o tom, jakým způsobem chránit obrovské paseky. Ale nemyslím si, že by to bylo ideální, aby se to ošetřovalo pomocí různých glyfosátů, které jsou po hektolitrech a stovkách hektolitrů používány v současné době v lesích v průběhu roku, od dubna až do října. Myslím, že to má vliv i na stavy zvěře. Tady se pořád říká, u spárkaté zvěře, ale ono se to týká především jelení zvěře, sika, někde daňků a divokých prasat. Srnčí zvěř, co mám poznatky, u nás v západních Čechách, tak jejich stavy klesají a jde to pořád víc a víc dolů.
Myslím, že nový zákon, aby byl spravedlivý a aby zohledňoval všechny požadavky, bude nesmírně těžké udělat. Nezávidím panu ministrovi, protože ještě těžší to bude prosadit ve sněmovně. Protože různé lobbistické skupiny jsou strašně silné. Nedokážu si představit, že se to dokáže brzy.
Přesto budu hlasovat pro.
