Začnu otevřením škol. Víte, co je nejlepší na téhle hrůze, kterou teď prožíváme? To nejlepší je, že jede tramvaj, řídí tramvaják, můžu odjet domů. Že zemědělec oře a seje, že bude jídlo. Že řezník vám prodá párek, že je ještě v práci. Že někdo sedí na dispečinku a vyrábí se elektřina. Že pan doktor je v porodnici a narodí se zdravé miminko. To je na tom to nejlepší. Všechno to, co funguje, co nejvíce se navrátit do standardu.
Tohoto jasnou součástí je otevření škol, a my už jsme rok ve stavu, kdy nejdéle v Evropě máme školy zavřené. Čili musíme konat, musíme zprovoznit testování, musíme udělat tisíc jedna věcí, ale musí to být priorita všech priorit. A nezlobte se, pane ministře, vaší strategií je čekání do konce volebního období a rezignace. Chápu, že jste z jedné strany šikanován sociálně demokratickou vládní menšinou, vlastními hejtmany i takovými těmi marketingovými nápady pana premiéra. Tomu rozumím, ale to je život. Nelze řešit vážné věci, jako je vzdělávání tím, že někdo se setká se studenty, dostane dobrý nápad, marketingové oddělení mu to schválí a do veřejného prostoru se vrhne úřední maturita. Ta se pak zamítne na základě nátlaku rektorů a školských organizací a během 12 hodin vymyslíte kompromis a ten se tady má slavnostně schvalovat.
Mně to velice připomíná boj s covidem. My místo toho, abychom dostávali účinné léky standardizovaně do republiky, abychom sami nakupovali vakcínu - a měli jsme na to rok - abychom zvyšovali počet zdravotního personálu, standardizaci léčby, tak my místo toho útočíme na pána s dítětem na liduprázdné ulici. Váš rezort školství tady během covidu, místo aby se staral o otevření škol a řešení maturity, jste zavedli genderové standardy, tedy věci, které naprosto naše společnost nijak nepotřebuje. Zavedli jste zrušení Newtonových zákonů a další základní fyzikální látky, protože to je příliš obtížné, a ještě máte snahu rezignovat na ověřování vzdělávání dětí.
Ta pandemie jednou pomine, ale národ, který nebude vzdělaný, bude chudý a bude bezmocný oproti ostatním. Já vás proto vyzývám, konejte, otevřete školy, informujte nás i dle toho usnesení, které navrhuje paní kolegyně Hyťhová, a neřešte ty věci z hodiny na hodinu. Ta situace je těžká, ale to nejlepší je snažit se chovat zodpovědně, snažit se chovat standardně a vrátit život tam, kam patří. Stejně jako my sedíme tady, žáci, když budou otestovaní, samozřejmě mohou být ve školách.
Děkuji.