A teď k věci. Tato debata je symptomatická pro Českou republiku. Její zhovadilost, pokryteckost a všechno ostatní a neřešení podstaty. Od čeho my tady jsme? Máme státní organizaci ze sedmimiliardovým rozpočtem, nutíme lidi platit televizní daň a zcela logické by bylo klást si otázky, co za to chceme? Co si objednáváme? Je to veřejnoprávní golf, nebo je to dětská tvorba. Nebo je strašný problém v České republice, že se nedozvíte zprávy, když je tornádo, že na to musíte mít státní televizi nebo rozhlas. Čili toto by byly legitimní debaty.
Kolik to má stát, co si za to objednáváme, a já nejsem proti tomu, když se budou vysílat kvalitní filmy, jako býval filmový klub, vážná hudba, která se komerčně neuživí, sport hendikepovaných atd. Já rozumím, že to soukromé subjekty nebudou vysílat a můžeme se rozhodnout, že za nějaké penzum peněz si to stát objednává.
My z tohoto, z těchto vážných debat, ale nečiníme nic. Děláme tady pokrytecké triky, protože logicky poslanci, neboli občané prostřednictvím poslanců ovlivňují Českou televizi, to není soukromý subjekt, čili my tady zavádíme nějaké mezistupně, kde jako ti mazanější se tváří, že jsou úplně nezávislí, takoví ti trošku naivnější to občas jako někde probleskne, no ale to přece je naprosto komické.
A takhle my se tady chováme k energetice, která je před kolapsem, k inflaci a k rozhazování státních prostředků a třeba i k problematice České televize. Já bych přece čekal, že ODS jako pravicová strana bude hájit, ať je co nejvíc soukromých subjektů a že nepotřebujeme tolik státního. Nic. Jo? Z druhé strany bych rozuměl, že si přejí, aby bylo všechno státní a mají mít sedmnáct týdnů dovolené a všechny tyhle nesmysly. O.K., to je politický střet, ale nic se tady z toho neodehrává a je to naprosto komická debata o tom, kdo měl roušku, neměl roušku a o jedné paní radní. Já na tom nemám žádný zájem, oni mě dost kritizují s tou paní Bobošíkovou, ale na druhou stranu jako občan - znali jste někdy nějakého radního České televize, kteří tam jedli chlebíčky, brali ty peníze a všechno tomu managementu odkývávali? Teď konečně je jeden, dva, tři radní, kteří občas na něco upozorní, ať už zcela správně nebo trošku nesprávně, a plní kontrolní roli. A z toho tady už mají někteří jakoby psotník.
Ale to hlavní je skutečně - bavme se o tom meritu, kolik to má stát, kolik potřebujeme programů. Potřebujeme - já nevím - státní internet a státní noviny ještě nějaké založit, jo, aby občané měli nějaké dostatečné pořádné informace. To také nemáme. Čili k čemu ta Česká televize a rozhlas je, co od ní chceme. Já to nemyslím hyperkriticky, já se často na Českou televizi dívám, má řadu programů kvalitních a ani v tom zpravodajství nejsou všichni zločinci. Ale na druhou stranu skutečně lidé si teď vezmou telefon, mají online zprávy, to už není tak, jak to bylo, že se čekalo do půl osmé, aby se lidi dozvěděli, co se stalo, čili ta debata je naprosto legitimní, ale tady v České republice ji nikdo nevede. Taková ta partička, co z toho má ty komerční zájmy, no tak ta se hlavně stará, aby do toho nikdo nešťournul, někdo to tady zase přepjatě kritizuje, ale vůbec se nevede ta základní věcná debata. No.
A to je takový odkaz toho, co se tady odehrává ty čtyři roky.
Ještě řeknu pár slov tady k největší politické straně. Víte, to, že nejsou dovoleni ti další čtyři, pět členů Rady, kteří by třeba byli kritičtí a méně emočně klidnější než radní Lipovská, to je trošku vaše vina a vašeho pana předsedy Babiše, protože se vždycky poděláte. Tady ta většina byla a vy jste to nechtěli. Vy raději čekáte a uhnete. Takže to je zase ta česká politika, že takoví ti Piráti jdou do toho Bruselu jako přímo a vy tam jdete jako takhle, ale víceméně k těm všem věcem dojdete úplně nakonec stejným a tady je odhlasujete.
To bylo vidět i u těch senátních vratek. Takže teď bych řekl Patrikovi a dalším: No tak neplačte na tom hrobě, jo, až vás tam budou nahánět v těch veřejnoprávních médiích po volbách, jestli třeba prohrajete nebo nebudete mít většinu, tak si za to můžete i částečně sami, ale ta výpověď o stavu toho, co tady dohlížíme, je skutečně jakoby taková tristní.
Abych skončil něčím pozitivním - tak mě zrovna nic konkrétního nenapadá, ale přeju všem hezký den.
