Nelze jinak než začít povodněmi, které nás tento týden zasáhly. Je to další zkouška, kterou musíme postoupit. Každá přírodní katastrofa ukáže jednak charaktery lidí, jejich schopnost poprat se s nepřízní, solidaritu s ostatními, ale samozřejmě také ukáže na lidi, kteří chtějí krizový stav využít ve svůj prospěch. Je mi opravdu líto těch, kteří prožívají přírodní živel osobně, jsou ohroženi na zdraví, přicházejí o majetek a dlouho budované zázemí. Můj obdiv patří tisícům lidí, kteří se zapojili do boje s rozbouřeným živlem a nasazují vlastní zdraví a někdy i životy, aby zmírnili následky povodní. Je to obdivuhodné. Samozřejmě, že současná povodeň zároveň umožňuje i její zneužití. Když dnes vidím každou chvíli ministry, jak vystupují v tričku či overalu a nebádají nás, jak máme konat, přitom jsou to v zásadě obecné věci, které všichni známe, musí se nutně vkrádat myšlenka, že pro koalici může být, jakkoliv katastrofální povodeň, vlastně určitý dar z nebes. Za týden jsou volby a občané vidí akční představitele koalice ve sportovním, jak neustále zasedají, sledují a radí. Hejtmani, kteří opět usilují o pokračování svého mandátu jsou neustále v terénu a div nepytlují zábrany. Zapomínáme na lži, green deal, Ukrajinu, vyšší daně, omezování svobody a další a držíme palce ať se vše zvládne, nikdo nezahyne a škody se nám podaří co nejvíce eliminovat. Také nepochybně uslyšíme, že nejsou peníze na zvedání mezd, že se musíme všichni uskrovnit, protože je potřeba se vypořádat s následky povodní. Na zbrojení však peníze dále budou, neboť, jak prohlásil šéf generálního štábu armády, měli bychom uvažovat o zvýšení výdajů na zbrojení nad hranici dvou procent HDP a Rusko pořád hrozí. Zkrátka zbrojit budeme i kdyby na chleba nebylo. Uvidíme, na co si za týden u uren vzpomeneme.
Nejen povodněmi se naši ministři zabývají. V tomto týdnu na sebe upoutal pozornost ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, mimochodem zcela zbytečného ministerstva. Pan ministr prohlásil, že boj proti Green Dealu je v ruském zájmu, protože když budeme méně jezdit autem, dáme méně vydělat Rusku. To už je diagnóza, ale hlavně nesmysl. Ta umanutost Ruskem a nenávist je patologický jev, který vládu zcela ovládl. Rusko může za všechno co se vládě nepovede. Je to alibistické, ale také nedůvěryhodné, protože vlastní neschopnost se snaží schovávat za rejdy ruských agentů. To si představitelé vlády opravdu myslí, že jsme všichni tak tupí?
V obdobné úrovni se nesla konference Bezpečnost státu a pseudo-konzervativní hnutí v Poslanecké sněmovně, kterou pořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku, spojený s KDU-ČSL, nad níž převzal záštitu místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek. Některé věty z jeho úvodního vystoupení bychom si měli pamatovat do budoucna, např. „Termín konzervatismus je zneužíván a děje se tak z iniciativy Ruska. Naivní křesťanské kruhy se stávají součástí tohoto příběhu“. Jen mě tak napadlo, zda tyto myšlenky také sdělí u zpovědi, nebo, že by opět zakládal Pacem in terris? Vyjádření historika Jaroslava Šebka, vždy poplatného vládnoucí garnituře, je také vhodné za zaznamenáni. Podle Šebka „dnešní turbulentní doba ukazuje, že mnoho témat ve veřejném prostoru se dotýká historie. Takže i historie se do určité míry stává zbraní v hybridní válce. Přitom historie nás podle něj učí, že snaha o užívání konzervativních pojmů může mít nepříliš demokratické tendence. Zkrátka je nezbytné si historii pohlídat a případně upravit tak, aby se nám hodila. Na závěr ještě jeden citát od ředitele BIS pana Michala Koudelky: „Je naší zákonnou úlohou chránit občany před nepřátelskými aktivitami cizí moci. A ty mohou být vedeny i prostřednictvím pravoslavné církve.“ Církve byly vždy ve sporu s každým totalitním systémem, a tak často byly zahnány do podzemí, ale je také pravda, často část z nich spolupracovala s mocí. Nikdy bych nevěřil, že někdy ještě zažiji dobu, kdy se církve stávají nepřítelem vládnoucí moci.
O charakteru některých aktérů tzv. sametové revoluce svědčí petice, která vyzývá předsedkyni Poslanecké sněmovny paní Pekarovou Adamovou, aby v případě, že se slovenské koaliční politické většině podaří odvolat Michala Šimečku z vedení Národní rady SR, aby přerušila v podstatě veškeré meziparlamentní styky se Slovenskem. Petenti jsou tradiční Tomáš Halík, Petr Placák, Daniel Kroupa, Pavel Kosatík, Olga Sommerová, Petr Pithart a další. Je to neuvěřitelná drzost, neustále zasahovat do dění na Slovensku. Slováci našli odvahu a zvolili si vedení, které nepodléhá progresivisticko-genderové ideologii, což je pro některé naše kvazi intelektuály nepřijatelné a žijí pořád v představě, že máme právo zasahovat do dění na Slovensku. Neustále rozvrací naše vztahy s národem, se kterým jsme byly po sedmdesát let ve společném státě, i když někdy to bylo složité. Možná, že současný stav naší společnosti je důsledkem toho, že právě tito lidé byli hybateli na konci roku 1989. Skutečnost, že to asi nebyli ti nejlepší se může ukázat až v delší perspektivě. Velká část z nich byla členy komunistické strany a podlehla lákání sirén moci. Když byli odstaveni, snažili se neustále o mocenský návrat až uspěli v roce 1989, a v tom může být ten problém. Šlo o demokracii, nebo o mocenský návrat?
