Vláda dostala strach a ani před vládními prázdninami se neodhodlala schválit balíček zákonů, které by implementovaly Green deal do našeho zákonodárství. Předseda vlády uvedl, „je pro nás nepřijatelné, abychom zbytečně zdražovali věci, které lidem a firmám zdražovat nechceme“. Je to samozřejmě od vlády lež, protože vláda velmi dobře věděla, že nás čeká velké zdražení, protože už během svého předsednictví schválila parametry Green Deal na evropské úrovni a musela si být vědoma k čemu to povede. Dokonce, když končilo české předsednictví, dočkala se vláda pochvaly od Franse Timmermanse, který prohlásil, že „zřídkakdy viděl předsednictví, které by bylo úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější“. Zase jsme posloužili za podivnou pochvalu s tím, že my, daňoví poplatníci to opět zaplatíme. Zdá se, že současná vláda to asi bude chtít hodit na příští vládu. Doufejme, že to bude vláda, která připravené návrhy odmítne.
Ještě dodatek k tématu. Mezinárodní energetická agentura (IEA) provedla před pár týdny analýzu, jak země Evropské unie splnily termín určen Evropskou unií k odevzdání klimatických plánů. Výsledek byl překvapující, třináct z 27 zemí své Národní klimaticko-energetické plány neodevzdalo, termín z Bruselu nesplnilo. Neodevzdaly je všechny uhelné země, Německo, Polsko, Bulharsko. Až v minulém týdnu odevzdala Francie, která zcela ignorovala zadání Bruselu a udělala to po svém, v zájmu lidu Francie. My, ale máme samozřejmě splněno.
Do naší země přesídlila nová politická neziskovka GLOBSEC. Na přelomu srpna a září se zde má uskutečnit již devatenáctý ročník GLOBSEC Fóra. Doposud se akce konala vždy v Bratislavě, kde ji poměry vyhnaly, tak hned šup k nám. Představili a vítali ji Petr Kolář, Michael Žantovský, Jan Macháček a další, kteří se zaštiťuji Václavem Havlem. Je jasné, že to bude další polický tlak na pevnější Evropu, boj proti Rusku, další zbrojení jako obrana demokracie a další nesmysly. Doufejme, že po příštích volbách bude GLOBSEC putovat dál.
Viktor Orbán je trestán za svojí mírovou iniciativu. Zasedání ministrů zahraničí zemí EU se nebude tradičně konat v předsedající zemi, ale v Bruselu. Špičky EU mají asi strach, aby se někteří ministři nenakazili virem „chcimír“. Považovat Orbánovu misi za porušení základních smluv EU je už hodně za hranou. Evropská integrace byla od počátku budována jako mírový projekt, a právě současná bojechtivost jejích představitelů by měla být posuzována jako flagrantní porušení této tradice. Evropská unie měla udělat vše, aby ukrajinská válka vůbec nevznikla. To znamenalo naplnit Minské dohody konkrétními činy. Namísto toho paní Merkel a pan Hollande ponoukali tajně ukrajinské vlády, aby je neplnily. A takto konali politici, kteří vzývají „svět, založený na pravidlech. Těmto politikům jde o svůj prospěch, ale naše současná vláda není vůbec schopna si připustit, že špičky EU nemají zájem na prosperitě Evropy, ale jde jim jen o jejich moc a jejich prospěch.
Na stavebních úřadech vládne frustrace a naštvání. Úředníci, ale také projektanti, stavebníci a starostové poukazují na to, že ani po téměř měsíci ostrého provozu se s digitálním systémem pro stavební řízení nedá pracovat. Systém nepadá, systém je jednoduše nefunkční. Dopady budou katastrofální. Sníží se stavební výroba, protože nebudou stavební povolení, kolaudace a územní rozhodnutí. „Je to jako návrat k psacímu stroji. Nelze otevírat přílohy s projektovou dokumentací, systém náhodně mění katastrální území, žádosti nejdou opravit. Nemůžeme ani nahlédnout na tvořený dokument,“ vyjmenovává nejčastější problémy pracovnice ze stavebního úřadu v Českých Budějovicích. Přes systém nejde například kolaudovat, vydávat potvrzení pro banky nebo úřady práce, vygenerovat platební příkazy, propojit dotčené orgány a chybí i řada formulářů. V každé, skutečně demokratické zemi by ministr, který za agendu odpovídá, rezignoval. Jenže mi nejsme standardní demokracií. Koaliční strany jsou spolu svázány volbou, a tak každý předseda koaliční strany má jistotu pozice, protože jej nelze odvolat. Padne jeden předseda koaliční vlády a koalice se sesype, jako domeček z karet.
Nevím, kdo a jak sleduje olympiádu. Díval jsem se na zahájení, protože mě zajímalo, jak bude vypadat zahájení na vodě. To, co jsem viděl mě skutečně naštvalo. Dívat se hodiny na svíjející se zrůdy bylo nechutné. Pořadatelé olympijských her v Paříži se sice omluvili katolické církvi a všem křesťanským skupinám, kterých se při slavnostním zahájení dotklo ztvárnění obrazu Poslední večeře páně od Leonarda da Vinci, ale skutečnost, že to vůbec někoho napadne, a že to projde nějakým schvalovacím systémem, je pobuřující a neuvěřitelný. Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že vůči muslimům by si to pořadatelé nedovolili, protože ti by jim olympiádu zrušili. Úpadek civilizace je stále rychlejší. Olympiáda se odklonila od sportu. Je to mega politická akce, kde se prosazují všechny queer skupiny, podivné politické proudy, finanční oligarchie a pro některé je to obrovský byznys. Je to věčná škoda, protože původní myšlenka, sportovní soutěžení je dobrá, ale to už dnes není tak důležité. Zdá se mi dobrý nápad, aby letní olympijské hry se konaly vždy v Aténách a zimní v jednom místě, kde je skutečně přírodní sníh. Tím by odpadly současné megalomanské monster akce.
O charakteru režimu na Ukrajině svědčí rozhodnutí prezidenta země o zastavení dodávek ropy od společnosti Lukoil. Je to samozřejmě účelová věc, která má potrestat Maďarsko a Slovensko, za jejich snahu o příměří a nedodávání zbraní pro Ukrajinu. Volodymyr Zelenskyj marně schovává svoje rozhodnutí za sankce proti společnosti Lukoil. Zcela neuvěřitelné je, že Komise EU odložila stížnost Maďarska a Slovenska na porušení asociační dohody ze strany Kyjeva. To usvědčuje představitele EU, že nejde o prosperitu Evropy, ale o prosazování jejich mocenských představ. Ukrajina může provádět to nejhorší, protože se to vládcům EU, ale i Američanům a dalším hodí. Preferují válku a je jim jedno kolik tisíc lidí zemře. Maďarsko i Slovensko by měly uzavřít všechny dodávky energii na Ukrajinu. Ukrajinu všichni živíme a udržujeme ji při životě a je nepřijatelné, aby vydírala státy, které se snaží nalézt cestu k příměří.