Tak jsem se trochu uklidnil. To víte, měl jsem obavy, abychom s žalobou na prezidenta nerozeštvávali národ. Ale když vám na emocí prosté a slušné oznámení “máme za to, že prezident porušuje Ústavu a chceme požádat soud, aby věc posoudil”, spousty lidí reagují jen sprostými nadávkami, urážkami a vulgaritami, tak jsem si udělal jasno, že to nejsme my, kdo šíří nenávist.
Víte, není to prezident, kdo by snad naučil lidi být sprostý a vulgární. A urážet druhé jen pro jiný názor. To jsme přece uměli vždycky. Ale prezident Zeman je ten, kdo z takového jednání udělal ctnost. On první začal ve velkém své oponenty urážet. Hrubě a vulgárně. A tím udal směr. Všichni máme v sobě sklony někdy řešit věci verbální agresí. Prostě si ulevit. Upustit ventil. Někdo víc a někdo míň. Ale dřív jsme tak nějak věděli, že to musíme umět ovládat a krotit. Alespoň na veřejnosti.
Ale pak přišel Zeman. Se svojí vulgaritou a hrubostí. A udal nový směr. Teď jsou lidé na svoji vulgaritu a urážky druhých hrdí.
Zabít slušnost a toleranci ve společnosti není protiústavní čin. Ale i tak je to jeden z nejvetších zločinů Miloše Zemana.