Jak pracuje ministerstvo životního prostředí

Byl jsem jednou jako senátor na demonstraci. Řešil se zápach z jedné fabriky. Demonstrace byla před Ministerstvem životního prostředí. K demonstrantům promluvila tisková mluvčí ministerstva. V závěru svého proslovu na mě veřejně apelovala jako na senátora, abych inicioval změnu zákona o životním prostředí Tak, aby bylo možné provoz fabriky, která provozuje úředně neschválený provoz, zastavit. Že teď můžou jenom pokutovat a to je málo. Potřebují silnější oprávnění. Že by jim to moc a moc pomohlo. A že by mi byli vděční.

Namítnul jsem, že rád přiložím ruku k dílu. Ale cesta novel zákona předložených senátorem je tedy opravdu hodně dlouhá. A že logičtější by bylo, aby takovou novelu navrhl ministr Brabec. Je přeci člen vlády a vládní návrhy mají tu nejjednodušší cestu ke schválení.

Paní tisková mluvčí řekla něco neurčitého, jako že oni po tom moc touží, a když jsem tam já přítomen, tak využila toho, aby na mě apelovala, abych takovou změnu inicioval. Že jí fakt moc chtějí.

Demonstrace skončila. Avšak jedna z demonstrujících nelenila a panu ministrovi Brabcovi přímo podnět, aby změnu zákona (po které tak ministerstvo touží) sám inicioval. A odpověď ministra? Zněla „Podnět byl předán k vyhodnocení v rámci resortu a bude využit při případné budoucí úpravě legislativy na úseku technické ochrany životního prostředí.“

Rozumíte tomu? Tak chce tu novelu ministr nebo nechce? Chybí mu tak ty pravomoci, nebo ne? Co potřebuje vyhodnocovat na iniciativě, ke které jiné zákonodárce prostřednictvím své mluvčí sám vybízí? Není to tak, že ten podnět jen decentní formou hází do koše?

Píšu tedy ministrovi znovu. Ať jasně formuluje, co chce a co ne. A hlavně, ať o tom co chce nebo nechce, poučí svou tiskovou mluvčí. Takhle to totiž trochu vypadá, že jeho úřad demonstrující občany jen opíjí rohlíkem. Nebo koblihou? No nějaké pečivo to bude.