V Senátu byla zpět diskuze o zbraních. Dorazila další petice těch, co jsou příznivci práva držet zbraň. Upřímně je to téma, které je pro politika velmi citlivé. Ať zaujme jakýkoliv názor, část lidí si proti sobě výrazně popudí. Protože je to téma spojené s nemalými emocemi.
Pro mě je důležité, abych byl v tomhle tématu čitelný a konsistentní. Jsem držitelem zbrojního průkazu už čtvrt století. A vždy jsem hájil právo držet zbraň pro osobní obranu. Ale stalo se, že před nějakým časem se zastánci práva držet zbraň rozhodli hájit ho zavedením ústavního práva držet zbraň pro obranu státu. To je právo, které v České republice nikdy neexistovalo. Ani v zákonné podobě ani fakticky nebylo vykonáváno. Veřejnost tu nikdy zbraň pro obranu státu nedržela. Vždy jej držela jen pro obranu života, zdraví a majetku. A zavést neexistující právo jako právo ústavní je špatně. Proto jsem návrh na zavedení tohoto neexistujícího práva do ústavního pořádku nepodpořil a brojil proti němu. Zároveň jsem ale říkal, že je k diskuzi povýšit na ústavní právo jiné právo, reálně existující. Jak fakticky, tak v zákonné podobě. A to je právo držet zbraň pro osobní obranu.
Obhájci práva držet zbraň změnili svůj postoj a současná diskuze se v Senátu vede právě o povýšení zákonného práva držet zbraň pro osobní obranu na právo ústavní. Návrh takové úpravy, který jsem měl možnost zatím vidět, je podle mého v pořádku i z hlediska dalších náležitostí a nároků kladených na takovou úpravu.
A proto jsem v tuto chvíli připraven u něm vést další věcnou diskuzi. A přikláním se na jejím začátku spíše k tomu, takový návrh podpořit.
Proč píšu tenhle možná pro vás kostrbatý text? Chci vás přesvědčit, že můj názor je v téhle věci poměrně konstantní. Když jsem brojil proti původnímu návrhu na zavedení práva držet zbraň pro obranu státu, tak jsem svůj postoj odůvodňoval po pravdě. Tak jak to vidím a cítím. A nezměnil se můj postoj k téhle problematice. Změnil se přístup zastánců práva držet zbraň. Já to kvituju a jsem připraven dodržet to, co jsem hlásal před rokem.
