Návrh adaptuje do českého práva nařízení Evropské Unie, které řeší neoprávněné zeměpisné blokování (tzv. „geoblocking“), včetně dalších forem diskriminace zákazníka nakupujícího přes internet v rámci vnitřního trhu EU.
Na rozdíl od směrnice o službách, která byla až doposud platná, toto nařízení taxativně vymezuje konkrétní situace, za kterých zákazníkovi z jiného členského státu nesmí být odmítnut prodej zboží či služba. Zároveň zakazuje prodejcům uvádět různé podmínky prodeje a diverzita se nesmí týkat ani konečné ceny za zboží. Nařízení tak narovnává dlouho pokřivená spotřebitelská práva zákazníků jednotlivých členských států napříč Evropskou unií a zároveň posiluje spolupráci v rámci vymáhání tohoto nařízení.
Podle mého názoru se právě tímto nařízením Evropská unie vrací k jednomu ze svých základních principů a smyslu celého společenství a připomíná nám jeden z hlavních důvodů, proč jsme my Češi v roce 2004 do Evropské unie vstupovali. Myslím si, že právě tímto nařízením byl položen jeden z dalších základních kamenů rovnosti podmínek na jednotného evropskému trhu.