„On totiž celej ten člověk
stál za to. Na toho, kdo měl štěstí se s Josefem Škvoreckým někdy osobně
setkat, udělalo takové setkání dojem na dlouhou dobu.“
Škvorecký
byl jedním z našich nejtalentovanějších a nejčtenějších spisovatelů,
skvělý vypravěč s nebývalým smyslem pro humor.. Byl to ovšem humor
velmi jemný, skoro anglosaský, ale pořád ještě typicky český. Proto ho
také čtenáři milovali. Lidé ho četli zcela spontánně, aniž by je k tomu
kdokoli nějak nutil. Literární kritici jej řadí vedle Kundery, Lustiga
nebo Hrabala k nejvýznamnějším českým spisovatelům druhé poloviny
dvacátého století. Nemohu zde postihnout jeho širokou literární tvorbu
od románů počínaje přes detektivky, povídky a literární eseje až
k filmovým scénářům. Autobiografický hrdina Danny Smiřický vstoupil
do dějin literárních postav určitě navždy, stejně jako smutný detektiv
poručík Borůvka. Chci ale také připomenout, že neméně významná byla
v emigraci (odešel do exilu v roce 1969) i jeho činnost nakladatelská.
„A jak už bylo přede mnou někým jiným správně řečeno, nepotřebuje také, aby se mu stavěly pomníky. Postavil si je svou tvorbou sám.“
Pro mne je zpráva o jeho smrti velmi bolestným okamžikem, jedním z nejhorších za poslední dobu. Nechci si z paměti vyvolávat vzpomínky na drobná setkávání při práci, dokonce si vlastně ani nevzpomínám na něco konkrétního, co by stálo za to zveřejnit a čemu jsme se smáli společně. On totiž celej ten člověk stál za to. Na toho, kdo měl štěstí se s Josefem Škvoreckým někdy osobně setkat, udělalo takové setkání dojem na dlouhou dobu. A jak už bylo přede mnou někým jiným správně řečeno, nepotřebuje také, aby se mu stavěly pomníky.
Postavil si je svou tvorbou sám. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, zvláště populární je v Severní Americe. U nás po něm zůstala prestižní Literární Akademie J.Škvoreckého, Vyšší odborná škola tvůrčího psaní i soukromé gymnázium, nesoucí jeho jméno. Od roku 2007 se uděluje i Literární Cena Josefa Škvoreckého a začínající píšící studenti bývají oceňováni Cenou Dannyho Smiřického.
A čkoli po veřejné slávě nikdy přehnaně netoužil, roku 1990 byl společně se Zdenou Salivarovou poctěn Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. Právem. Udělal toho se svou ženou Zdenou pro český kumšt a český národ ve světě strašně moc. Obávám se, že mu to nikdy nebudeme moci vrátit.
