I tak lze označit plíživý postup Ministerstva práce a sociálních věcí k osekávání úkonů pečovatelské služby. První na řadu přišla pedikúra, která již nesmí být poskytována v podobě fakultativní činnosti pečovatelské služby. Problematika sociálních služeb je poměrně složitá, a tak to vezmu velmi stručně.
Sociální služby jsou činnosti, které pomáhají člověku v konkrétní životní situaci udržovat jeho bio-psycho-sociální schránku. Sociální služby tedy pomáhají tam, kde si člověk už pomoci neumí nebo nemůže. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, vyjmenovává řadu sociálních služeb, které se dotýkají jednotlivých skupin obyvatelstva všech věkových kategorií. Senioři pochopitelně patří mezi velmi silnou cílovou skupinu a je jim na míru ušito hned několik sociálních služeb, které jim dopomáhají k uspokojení základních životních potřeb a udržení kvalitního života za daných okolností. A za velmi podstatnou, snad i základní sociální službu, můžeme označit právě pečovatelskou službu.
Dnes a denně vidíme před dveřmi sousedů postavený jídlonosič – to jsme viděli pečovatelskou službu v praxi, protože právě byl obyvateli bytu, slovy zákona – uživateli sociální služby, dopraven oběd. Zajištění stravy, úklidu v domácnosti, donáška nákupu, pomoc s osobní hygienou a další to vše spadá do kategorie pečovatelské služby. Jsou to tedy činnosti, které umožňují seniorovi a osobě se zdravotním postižením dosáhnout a udržet samostatný a kvalitní život. Ale jak to vypadá, ne na dlouho, protože jak jinak si vysvětlit nový přístup MPSV k dosud poskytované pedikúře v rámci pečovatelské služby. Pedikúrou to plíživě začalo, ale vůbec by mě nepřekvapilo, když se za pár měsíců usekne i donáška obědů.
Prosím, nezaměňujme pedikúru, kdy si doma rácháme nohy ve vonném roztoku a nehty si nalakujeme módním odstínem červené, za činnost potřebnou k udržení zdravého chodidla a nohy. Pro seniora je pedikúra velmi často nutným úkonem, který udržuje jeho chodidla ve slušném stavu. Schválně nepíšu výborném stavu, protože devadesátiletá pata, je opravdu v jiné kondici než pata třicetiletá. V tuto chvíli mám na mysli pedikúru, která je poskytována seniorovi, často se zdravotními problémy, které si žádají zvýšenou péči o nohy, seniorovi, který s ohledem na své tělesné možnosti, není schopen si nohy správně opečovat, seniorovi, který nemusí být ani schopen opustit stěny svého bytu, aby navštívil místní živnostnici (mužům pardon, pedikéra jsem ještě nepotkala).
Od teď nechť si každý, například obyvatel domu s pečovatelskou službou, hledá ve zlatých stránkách svoji osobní pedikérku, protože žijeme v Praze a v Praze je jich dost. To nám vzkázalo ministerstvo. Aha, vy nemůžete sejít schody? No tak si ji pozvěte domů. Ajta, vy nemáte tak vysoký důchod, abyste platila komerční sazbu každý týden (pozn. za sociální službu lze požadovat pouze platbu do výše nákladů, nesmí být ziskem poskytovatele)? Neříkejte, že vás pedikérka vyhodila, protože se vám do nehtů pro zanedbání pustila plíseň. Co se vlastně změnilo? Nevím, do teď to šlo a do teď nebyl problém, že naši senioři, kteří využívají pečovatelskou službu, měli na výběr i pedikúru.
Každý pracovník pečovatelské služby potvrdí, že pedikúra patří ve vyšším a vysokém věku mezi nutné zdravotní úkony péče o tělo. Ctím principy volného trhu a odmítám nekalou konkurenci, ale řekněte mi, co je na pedikúře pro seniory nekalého, když ani schody nesejdou? Pracovníci ministerstva nám vzkázali, že pokud je jakákoliv služba dostupná, nelze ji poskytovat jako službu sociální. Ano, místně dostupná je, nikoli však dostupná mentálně, fyzicky, finančně a jinak. Tady se nebavíme o nových lyžích každou sezónu, tady se bavíme o základním zdravotním úkonu, který pokud je pravidelně vykonávám, tak našemu státnímu rozpočtu ušetří nemalý peníz.
Po usilovném dopisování s MPSV, kdy jsme upozorňovali, například na cenový rozdíl komerčně poskytované služby, vzdálenost od obydlí, zdravotní potíže a další, jsme obdrželi velmi milou, ale jasnou odpoveď. Pokud bude Praha 8 i nadále poskytovat v rámci sociální služby (pečovatelské služby) pedikúru, přijde o dotaci.
Rok 2014 snad bude klidný :-). Ovšem očekávám, že ministerští zase zaklepou a řeknou, že diabetickou stravu uvaří i v místně dostupné restauraci a potraviny doveze místně dostupný obchoďák.
