Ta dvě další zůstávají poněkud stranou.
Ale vážně. V poslední době mám pocit, že konečně otázka mezd, trhu práce, jeho budoucí podoby a také robotizace začíná zajímat nejen ekonomy či ministerstvo školství, ale také širokou veřejnost. Což je dobře, protože tady a tentokrát jde skutečně o hodně.
Dokonce i Vladimír Dlouhý, jindy spíše blahosklonný prezident Hospodářské komory České republiky, cítil potřebu vložit se do otázky mezd. „Podnikatelé jsou pod tlakem agresivních odborářů a čelí neustálým urážkám," prohlásil mimo jiné poté, co vedení odborů vyhlásilo pro příští rok jako cíl růstu mezd deset procent. Čímž ukázal velké nepochopení pro smysl, jaký odbory v občanské společnosti mají.
Já to ale vidím ještě z druhého pohledu. Celý život se zabývám školstvím. Takže například znám studie OECD a mnohé další (i z nezávislých akademických kruhů), které hovoří o budoucích dopadech zavádění robotických pracovišť. V České republice je údajně ohroženo až 52 procent pracovních míst. Nikoliv tento rok, nebo příští rok, ale dejme tomu v příštích dvaceti letech. Což je za chvíli. Jak to souvisí se školstvím? A s platy?
Takto.
Pokud opravdu postoupí robotizace tak, jak to předpokládají odborníci z mezinárodních institucí, ale třeba také Bill Gates, jaké vzdělání máme poskytovat nynějším dětem a dětem, které se narodí v nejbližších letech? U nás se hodně mluví o potřebě středního technického vzdělání, ale není náhodou právě tento typ v relativně blízké době nejvíce ohrožen, protože je nejlépe nahraditelný automaty? Není to tak, že na jedné straně bude značná potřeba řemeslníků, třeba instalatérů, protože ty asi roboti opravdu hned tak nenahradí, na straně druhé pak obecně vzdělaných lidí schopných na značné úrovni ovládat digitální technologie a řídicí systémy? Především ale lidí vybavených uměním rychlého řešení problémů?
A jak se máme k robotizaci postavit? Máme nyní investičně podporovat zavádění nových technologií (například změnami odpisového systému)? Protože ten, kdo na tuto loď nasedne první nebo mezi prvními, ten bude ve velké výhodě. A máme zároveň směřovat k nějakému budoucímu zdanění robotů? Mimochodem v zahraničí se objevil například návrh, aby zaměstnavatelé za robotické systémy platili zdravotní a sociální pojištění.
Schválně kladu pouze otázky. Nabízet odpovědi je daleko nad rámec jednoho blogu. Ale těch otázek je skutečně mnoho. Například platí, že růst mezd nesporně urychlí robotizaci. Čím dražší je práce, tím spíše se vyplatí investovat a nahradit lidi strojem. Pak ovšem v Německu bude robotizace postupovat rychleji než u nás. Což je dobré pro naši zaměstnanost, ale špatné pro českou ekonomiku jako celek, protože ve srovnání s Německem bude zaostávat. A nynější nesporně vysoké tempo růstu mezd u nás zase povede k… No k rychlejšímu nahrazování lidské práce automatem. Zvláště, když nabídka pracovních sil směřuje k nule.
Je to strašně složitý svět, ve kterém bude velmi obtížné nacházet správné odpovědi. Vlastně se ani nedivím mnoha lidem, že raději od těchto traumatizujících vizí, které věští ohromnou změnu na trhu práce a v celkovém nastavení společnosti, utíkají k zásadnímu problému všech osmi nebo šestnácti nebo kolika ilegálních migrantů v naší zemi. (Tím nechci nijak zmenšovat jinou otázku, a to otázku bezpečnosti – ta je skutečně významná a nelze ji podceňovat.)
Přesto, že to není příjemné a může to bolet, přesto platí, že tématem těchto voleb by mělo být vzdělávání, školství, mzdy a budoucnost české ekonomiky.
