Ale také nad kvótami nejásám, nestřílím tedy ani rachejtle poté, co si sociální demokracie odhlasovala čtyřicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách v referendu.
Výsledek referenda má svoje pozitiva. Jsme první významná strana v zemi, která k němu měla navzdory zesměšňování odvahu. To se cení. Jde o výsledek referenda, kde se mohla vyjádřit celá členská základna. Tedy o výsledek nejdemokratičtějšího způsobu rozhodování. Pro mne je velikým plusem, že referendum řeklo kvótám ANO přes fakt, že členská základna ani zdaleka není z hlediska pohlaví 50 na 50, ale muži mají jasnou převahu.
Zároveň jsme si vběhli do slušně nachystané pasti – v posledních parlamentních volbách byl poměr žen na kandidátkách ČSSD v krajích mezi 13 a 31 procenty, k hranici 40 procent je tedy dost daleko. V Poslanecké sněmovně máme 43 poslanců a 7 poslankyň, ženy tedy tvoří 14 procent poslaneckého klubu.
Nemůže mne překvapit, že reakce na výsledek referenda – zvláště ze strany vedení krajů – nebyly zrovna nadšené. Někteří kolegové se vyjadřují, že až dojde na lámání chleba a kvóty budou vtělovány do Stanov ČSSD, budou hlasovat proti. Takže máme zaděláno na mnoho měsíců diskusí a třenic. Narozdíl od jiných přestřelek uvnitř strany se ale na tyhle docela těším. Protože i „cesta může být cíl“ a samotný střet zastánců kvót, odpůrců kvót a těch, kteří „nad nimi nejásají“, ale vidí v nich otevření velkého problému, je velmi potřebný.
Každopádně bychom měli začít od toho, že rozhodla většina a to v referendu (i když těsnými 51,8 procenta), což je rozhodnutí silné, zavazující. Pouze připomenu, že hlasovalo 11 783 členů z celkového počtu 22 577 sociálních demokratů, to je 52,16 procenta členů. Zároveň velmi drtivě prošel princip vnitrostranických primárek, takže jsme si „zadělali“ na další potíž – primárky by měly respektovat princip „ženských“ kvót, což je nesporně jistý oříšek. Ale o to vlastně lépe, máme o čem mluvit.
Co však považuji za opravdu podstatné je, jak se k výsledku postaví členky sociální demokracie. Uvnitř ČSSD existuje organizace SDŽ (Sociálně demokratické ženy). V devadesátých letech bylo SDŽ v plenkách, ale předsedala mu Petra Buzková. Vzpomínám na víkendy, kdy jsme se učily mluvit, argumentovat, kdy nám přednášeli zajímaví lidé: Jiřina Šiklová, Věnek Šilhán. Poprvé jsme měly možnost stát před kamerou. Některé z nás vůbec poprvé přednášely projev před posluchači. Dozvídaly jsme se mnoho o protokolu, oblékání, líčení, ale také o politologii, psychologii... „Výcvik“ měl výsledky. Mnohé jsme se staly komunálními političkami, starostkami, náměstkyněmi primátora, radními, poslankyněmi. SDŽ dostává i nyní na svou činnost od strany určité peníze - jsou z nich financovány oslavy MDŽ, Dne matek, Dne dětí. Ano, je to bohulibá činnost. Ale přišla chvíle, kdy je nutné tyto prostředky „sobecky“ investovat do „sebe".
Navrhuji například vytvořit „Ženskou akademii“, a v ní připravovat kandidátky na první primárky podle nových pravidel. Referendum o kvótách otevřelo ženám v ČSSD podstatně větší prostor k seberealizaci. Teď je potřeba do něj vtrhnout a ukázat, že tento prostor je vyjádřením schopností a kvality, nikoliv úlitbou pro jedno pohlaví. Když nebude chtění a schopnost, tak vítězství kvót v referendu ztratí smysl. Chci udělat vše proto, abych pochybovačům vytřela zrak.
