Já ke zbraním jako takovým a k zbraňovému zákonu mám velmi úzký vztah. Pocházím ze střelecké rodiny, oba moji strýci, můj tatínek, stříleli závodně. Bratránci a i já v té rodinné tradici pokračujeme, takže to není jenom, že by mi někdo něco našeptal do ouška, ale k těm zbraním jako takovým mám velmi úzký vztah.
Za prvé bych se rád přihlásil k jednomu ze zmiňovaných pozměňovacích návrhů, konkrétně pod číslem 4830. Je to pozměňovací návrh můj a kolegy Radka Kotena. Odůvodním to už nyní, abych se potom v té podrobné rozpravě mohl pouze přihlásit a nemusel jsem to narušovat nějakým dalším delším projevem.
Takže v bodu 2 se navržený text ustanovení § 57 odst. 2. písm. b) ve znění "pokud ze stanoviska nebo informace orgánu veřejné moci vyplývá, že osoba, která s nimi nakládá, představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost", vypouští a nově se vkládá do bodu 2 tento text: Bod 2. § 18 odst. 3 zní: "Příslušný útvar policie může vydat rozhodnutí, jímž nevyhoví žádosti o vydání zbrojního průkazu, jestliže je žadatelem cizinec, i když splní všechny podmínky uvedené v odst. 1. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat."
A nyní odůvodnění jako takové. Předložený návrh je v rozporu s čl. 12 Listiny základních práv a svobod a likviduje od roku 1990 respektovanou a od roku 1996 uzákoněnou zásadu nárokového pojetí práva na získání zbrojního průkazu. Předložený pozměňovací návrh jednak upravuje text do souladu s Listinou základních práv a svobod a zachovává nárokový princip pro získání zbrojního průkazu pro občany České republiky za současného naplnění legitimních bezpečnostních požadavků, které předkladatele mohly vést k předložení návrhu z bodu 2 tisku 689 tím, že policii umožňuje, aby v jednotlivých odůvodněných případech, například na základě informací od zpravodajské služby, měla pravomoc cizinci z jakékoliv země vydání zbrojního průkazu odmítnout.
Současný stav, jako je bezpečnostní situace, demografický vývoj, nebo například podpora terorismu hnutí Hamás v Evropské unii již totiž zcela stírají rozdíly mezi cizinci z jednotlivých států, pokud jde o riziko, které by pro Českou republiku vzniklo umožněním jejich legálního ozbrojení.
A nyní k tomu tisku 689 jako celku.
Návrh novely zákona č. 119/2002 Sb. je velice špatný a já si myslím, že jeho přijetí prakticky není možné. Nejdříve co v návrhu zcela chybí. Přestože parlamentní komisi čeká ještě mnoho práce, tak dnes prakticky nezpochybnitelně známe příčinu toho, jak je možné, že při těch různých událostech v Praze, na fakultě, byl vrah ozbrojen legálně. A šlo o systémové selhání komunikace mezi lékaři. Systémové selhání, protože systém připouští, že za vydání posudku s kladným závěrem nenese nikdo ze zúčastněných trestní nebo sankční odpovědnost.
I přes znalost tohoto faktu návrh novely zákona neobsahuje ani slovo o tom, jak do budoucna obdobná selhání eliminovat. Už tato skutečnost je samo o sobě dostatečným důvodem k zamítnutí návrhu. Pokud za této situace nacházíme v důvodové zprávě pasáž, cituji: důvodová zpráva, obecná část jedna, důvod předložení návrhu. Návrh novely zákona č. 119/2002 Sb. Je předkládán coby dílčí opatření v reakci na tragický útok ozbrojeného útočníka na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, k němuž došlo v odpoledních hodinách dne 21. prosince 2023. Takže potom jde o zneužití tragédie k politickým cílům a je přímým výsměchem obětem a pozůstalým.
A teď, co v návrhu je?
V bodu 1 požaduje po držiteli zbrojní licence, aby oznamoval podezřelé jednání zákazníka, a to bez bližšího stanovení, co takovým podezřelým jednáním je.
Tuto definici si má naplnit onen držitel licence tak nějak sám, asi pocitově. Tak, jak je to formulováno, tedy nepůjde v právním státě někoho za opomenutí oznámení sankcionovat. Co půjde? Půjde s ním vést několik let řízení a jenom ho popotahovat. Nebezpečnost ustanovení tohoto bodu však zjevně s časem poroste, jak bude Česká republika jako právní stát zanikat mimo jiné přijímáním návrhů obdobných tomu tisku 689.
K bodu 2 návrhu. Potom nemá nic společného s bezpečnostní a ani s právní úpravou civilního držení zbraní. Jde o bezprecedentní útok na čl. 12 Listiny základních práv a svobod, na domovní svobodu, kdy v případě přijetí tohoto textu bude moci provádět domovní prohlídky u kohokoliv bez vazby na trestní řízení, bez vyjádření státního zástupce a bez souhlasu soudu a bez ohledu na to, zda je držitelem zbraně nebo zbrojního průkazu. A tato šílenost je způsobena uvedením zbraně kategorie D v bodu 2 návrhu § 57 odst. 2. Zbraň kategori D je zbraň neregistrovaná, například vzduchovka, paintballová či airsoftová zbraň. Půjde-li se orgán podle představ předkladatele podívat k vám domů, stačí rozhodnout o zajištění zbraně, kterou vyhlédnutá oběť prostě nebude mít. Třeba se u staršího člověka bude chtít zajistit airsoftová zbraň, protože je nepravděpodobné, že ji má. A následuje postup podle § 57 odst. 5, tedy ta domovní prohlídka.
Teď cituji § 57 (odst.) 5: Pokud držitel zbraně, střeliva nebo dokladu, o jejichž zajištění bylo rozhodnuto podle odst. 1, je na výzvu příslušného útvaru policie neprodleně neodevzdá nebo nesdělí místo jejich uložení a neumožní jejich převzetí, je příslušný útvar policie oprávněn za účelem zajištění zbraň, střelivo nebo doklad odebrat. Pozor, přitom je oprávněn vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek, lze-li důvodně předpokládat, že se zde tyto věci nalézají. Ustanovení správního řádu o exekuci na nepeněžitá plnění se nepoužijí.
V odůvodnění návrhu je potom uvedena otevřená lež. Lež, že toto ustanovení je součástí již přijatého nového zákona. Přestože na podobné ustanovení v novém zákoně směřoval pozměňovací návrh, aby v novém zákoně nebylo vůbec, tak si každý může snadno ověřit, že jak v textu návrhu, tak ve schváleném textu jsou uvedeny zbraně kategorie R1 až PO, nikoliv zbraně kategorie NO, tedy ta současná kategorie D. Tedy v případě zajišťování zbraní podle nového zákona je jasné, o jaké zbraně jde, a že osoba tyto zbraně vlastní a jejich vydání může domovní prohlídku dle § 57 odst. 5 odvrátit. Tento návrh má právě uvedením zbraní kategorie D do textu v novém zákoně naprosto odlišný význam a má to dopad na ústavně zaručené svobody občanů.
Dále k bodu 2 návrhu je třeba uvést, že návrh manipuluje s pojmem orgán veřejné moci, což je asi 15 000 subjektů, třeba České dráhy, pošta nebo například nejrůznější stravovací zařízení či obecné samosprávy.
Za zmínku stojí třeba Řeporyje známé svoji (nesrozumitelné) starosty. Toto všechno bude moci navrhovat policii, odzbrojení občana, a tím i likvidaci firmy, pokud půjde o držitele zbrojní licence. Zde můžeme hovořit ne o možnosti zneužití, ale spíš o jistotě zneužití tohoto institutu. Není tajemstvím, že za pojmem orgán veřejné moci skrývá svůj zájem jistá služba. Fakt, že tento zájem je zakryt maskovací sítí, dokládá jediné, ona služba není schopna předstoupit před poslance, svůj požadavek vznést a řádně odůvodnit. Kdyby se tak ovšem stalo a její důvody by byly relevantní, bylo by potřeba do návrhu stejně doplnit potřebné kontrolní a přezkumné mechanismy tak, aby nebylo snadné či spíše jisté jeho zneužití.
Je třeba si uvědomit a důkladně zvážit také fakt, že návrh tak, jak je předložen, ukončuje v České republice období takzvaného nárokového vydání zbrojního průkazu po splnění sice přísných, ale zákonem stanovených podmínek a vrací nás před rok 1990, kdy právo na zbraň bylo nenárokové, akorát s tím, že zde nebude předmětem zvůle zpravodajské služby či v důsledku použití krycího názvu orgán veřejné moci jiného subjektu vydání, ale naopak odebrání dokladů a zbraní. Odkaz na možnost soudního přezkumu je potom s ohledem na běžnou délku soudních řízení spíše výsměchem postiženému.
Předchůdcem dnes účinného zákona o zbraních 112/2002 Sb. byl zákon 288/1995 Sb. Hlavním důvodem pro jeho přijetí bylo zakotvení principu nárokového pojetí práva na nakládání se zbraní po splnění zákonem stanovených podmínek. A ty podmínky jsou bezúhonnost, spolehlivost a zdravotní způsobilost. Dále pochopitelně zákon vyžaduje dosažení věkového limitu, krom výjimek, například školy sportovců, je to 18 let a svéprávnost, ta souvisí s tou zdravotní způsobilostí, a uvedení řádného, tedy zákonem stanoveného specifikovaného důvodu.
Tento princip se u nás aplikoval již od roku 1990, kdy stále platil zákon 147/1983 Sb. Ale tento komunistický zákon byl nahrazen zejména právě proto, že neobsahoval právě to nárokové pojetí práva a stále existoval prostor pro korupci a zvůli státního orgánu.
Tisk 689, návrh novely zákona 119/2002 Sb. počítá s ukončením období, kdy toto pojetí bylo po splnění podmínek nárokové, byť právo na nakládání se zbraněmi nepodmiňuje souhlasem například uličního výboru či základní organizace KSČ, ale naopak to staví negativně, a to nesouhlasem orgánu veřejné moci, za čímž pochopitelně musíme v realitě stále vidět jednu ze zpravodajských služeb, za pojem orgán veřejné moci se skrývající, aniž by byly stanoveny nejzazší lhůty pro takové zadržení, reálně podle reálie fungování naší justice prakticky napořád či bližší podmínky pro vydání onoho nesouhlasu.
Reálně tedy pro vydání zbrojního průkazu a možnost držet zbraně budeme v případě přijetí tohoto návrhu mít tyto podmínky: bezúhonnost, spolehlivost, zdravotní způsobilost. A nově nebudete vadit svými názory, svým podnikáním, třeba jako konkurence nejen dané službě, ale těm zmiňovaným 15 000 subjektům, respektive lidem, co je ovládají, které jsou v tomto tisku použity jako ona maskovací síť. Reálně toto opravdu chceme? Máme se zase posunout zpět tam, kde už jsme byli, a kam se posunout nechceme?
A já zamítnutí vidím jako jedinou správnou možnost, jak s tímto návrhem naložit. Pokud kolegyně poslankyně a kolegové poslanci se s tímto jediným správním řešením nebudou moci ztotožnit, je předložen jako variantní řešení právě pozměňovací návrh bodu 2 jako havarijní řešení tak, aby nedošlo k přijetí protiústavní právní normy útočící na elementární právo občana této země zakotvené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. A ještě jednou opakuji, jménem klubu SPD podávám návrh na zamítnutí návrhu.
Děkuji.
