Proč školství funguje špatně? Vláda si neporadí ani se školami pro elitu, natož se špatně vzdělavatelnými žáky
Média a sociální sítě jsou plné stesků ohledně přijímaček na střední školy. Nechci to nijak zlehčovat, umím si živě představit, jak trpí rodič, jehož dítě má předpoklady ke studiu, zvládne testy, ale není přijato jen proto, že někdo nemyslel na dostatek míst ve třídách. Ale my máme ještě daleko horší problém. A netýká se elit v metropoli, ale lidí žijících ve znevýhodněných regionech. Není divu. Vláda, která si neporadí ani s dobrými studenty, si sotva poradí s těmi, kteří mají potíže i s obecnou školou.
Jako učitel vím, že neexistuje dítě, jemuž by nešlo vštípit alespoň základy vzdělanosti. A stejně tak je málo pedagogů, kteří by o to neměli zájem. Přesto však například severních Čechách velké procento obyvatel nemá ani těch devět základních tříd. Nový ministr chce ten poslední ročník zrušit, prý by se tím vylepšilo skóre při přijímání na střední školy. Jenomže to nastavuje laťku hodně vysoko. V systému, za který je zodpovědný, mnozí neskočí ani tu základní výšku takže se vůbec “nekvalifikují” do závodu o kvalitní vzdělání.
Proč dopadáme tak mizerně? Když pro každou vládu je “školství priorita”? Protože se nesoustředíme na to podstatné. Platí to i nyní. Podívejme se, jaký obrovský humbuk se dělá kolem toho, že v Praze a Středočeském kraji chybějí místa na gymnáziích. Tedy zrovna tam, kde se žije nejlépe, kde jsou i regionální samosprávy bohaté a tedy mají k zajištění dostatku středních škol ty nejlepší předpoklady. Přesto tam selhávají. A novináři i polici se tomu obsáhle věnují. Jistě, jde tady o ně, oni přece také patří k těmto elitám.
Když v centru mají nějakou bolístku hned se to řeší. Ale že na periférii utrpělo školství hluboké a trvalé rány, to zůstává stranou. Pokud bude chtít jednou nějaký ministr vykonat opravdu něco dobrého pro zvýšení vzdělanosti a využití potenciálu našich lidí, musí začít hezky od píky. Tedy od obecné školy. Pro tu ale něco zásadního udělal pouze ten první šéf resortu, a to už je třicet let. Jmenoval se Petr Piťha. Ano, to je ten, jemuž liberální elity nemohou přijít na jméno, protože mezi prvními varoval před Istanbulskou úmluvou.
Právě tento konzervativec dobře věděl, že pokud děti nepodchytíme už od první třídy, nedáme jim základy a nevzbudíme v nich zvědavost a touhu po informacích, po vzdělání, po hledání pravdy, už to nikdy nedoženeme. Ani na vysoké škole, jak dokazují někteří absolventi humanitních studií… Je dokázáno, že když se vám podaří dát slušné vzdělání dolním deseti procentům žáků, uděláte pro zemi mnohem víc, než když zajistíte školy pro elity. Tam je třeba upřít maximální pozornost. Co místo toho dělají vlády?
Udělali jsme špatnou zkušenost s inkluzí. Záměr vypadal hezky: umožnit vychodit normální školu dětem se “zvláštními vzdělávacími potřebami”. Výsledek byl ale často přesně opačný. Péče o tyto děti, již jim mohly poskytnout kvalitní speciální školy, se zhoršila, jejich přítomnosti ve třídách, které na ně nebyly připraveny, poškodila další žáky a jen se vyhodila hromada peněz za asistenty, z nichž velká část neměla potřebné speciální pedagogické vzdělání. To nemohlo fungovat.
Samozřejmě, že nám všem ve školství musí jít o to, aby žáci, kteří nemají pro studium dobré rodinné zázemí, takzvaně “nepropadali sítem”. To však nevyřešíme ideologickými plány typu inkluze, ale jen tvrdou prací a maximální podporou učitelů na první stupni základních škol. Protože pokud nám na některých místech vyrůstá už čtvrtá generace, která nikdy neviděla rodiče vstávat ráno do práce, je to hodně špatně. A vzdělání je primární podmínkou, aby se to mohlo začít zlepšovat.
Na závěr chci jako učitel z Teplic přátelsky vzkázat lidem v Praze: Nebrečte, že se vaše dítě nedostalo na výběrovou školu. Využijte vlivu, který máte na vládu a v médiích, aby se pomohlo dětem od nás získat alespoň základní vzdělání. Ony se pak lépe zapojí do pracovního procesu a my jako republika budeme mít všichni víc peněz. I na vaše gymnázia. Bohatství nevzniká ani z dávek, ale ani z moudrých řečí, vzniká jedině z tvrdé dřiny. Napřed před tabulí a pak v zaměstnání. Pane ministře, neřešte problém shora, ale od základů!
