Obětí může být opravdu každý….
Poměry uvnitř organizace, která měla chránit blaho dětí, jí otřásly. Děti mohly pouze zřídka vídat své rodiče a nesměly s nimi mluvit vlastní mateřštinou. Sama se svěřila, že zoufalí rodiče jí volali, co je s jejich dětmi. Ona ale mohla odpovědět jen to, že jsou v pořádku. A to samozřejmě i v případech, kdy to nebyla pravda. ¨
Zkrátka je zcela jasné, že to, co jsme se dozvěděli z případu kluků Denise a Davida, zdaleka nebylo ojedinělé. Představa práce v takovém prostředí, kde není možné nahlas říkat pravdu, musí být pro normálního člověka děsivá.
Neznalost zákona neomlouvá
Příběh bývalé pečovatelky v sobě nese velmi krutou ironii osudu. Při odchodu z Barnevernetu nejspíše vůbec netušila, že na seznam obětí instituce, pro kterou pracovala, brzy přibude také ona sama. Potkal ji podobný osud jako Evu Michalákovou, protože i zmíněná paní Elisabeth zatím neúspěšně bojuje za navrácení dětí, v tomto případě vnuků.
Obvykle platí, že neznalost zákona neomlouvá a je pravdou, že ve spárech Barnevernetu se často ocitají cizinci, kteří dobře neznají místní prostředí. Účinná ochrana neexistuje. Ani dokonalá znalost Barnevernetu nemusí člověku vůbec pomoci vyhnout se nepříjemnostem s ním.
…stačí nesmyslné udání
Máte-li v rodině děti a zároveň člověka, který vám chce škodit, potom máte zároveň i pádný důvod k obavám. Barnevernet si v tomto nebere příliš velké servítky a nějaké důkazy jej příliš nezajímají. Bývalá pečovatelka se sama nechala slyšet, že k odebrání stačí pouhé udání. Nic více.
Paní Kjelstad měla nemocnou dceru, trpící poporodními depresemi. Jako babička pečovala o jednu ze svých vnuček. Těsně poté, co skončila s prací pečovatelky, napsal její exmanžel šestistránkové udání, v němž vylíčil svoji bývalou choť jako alkoholičku, feťačku a vůbec člověka, který se nedokáže o vnučku postarat. Dítě jí bylo, jak asi správně tušíte, odebráno.
Další dvě vnoučata sebrali přímo její dceři, a to kvůli nesmyslnému obvinění, že se o ně prý špatně starala. Myslíte si, že v péči BV bylo dětem lépe? Samozřejmě ani náhodou. Podle jejích slov byla nejstarší vnučka v péči Barnevernetu dokonce bita. Na schůzky měla navíc přicházet v otrhaných a špinavých šatech. Instituce, která má chránit děti, tak nejenže dětem nepomáhá, ale naopak dává prostor k jejich fyzickému a nejspíše i psychickému trýznění. Takhle má tedy vypadat ochrana dětí?
Stovky článků upozorňují na norské praktiky.
Článku s „norskou tématikou“ už bylo napsáno mnoho a odstartoval je právě případ Evy Michalákové a jejích dětí. Nikoho, kdo už něco ví, jak to v norské sociálce chodí, může ještě něco překvapit. Snad ani to, že zde mimochodem mohl působit člověk, u něhož se během rozsáhlé mezinárodní razie zjistilo, že má zálibu v dětské pornografii.
Paní Elisabeth Bettan Kjelstad dnes pracuje se svým nynějším manželem pro organizaci 3. mai vi krever gransking av barnevernet (3. Květen, chceme vyšetřování Barnevernetu). Patří k těm málo lidem, co se odvážili promluvit. Věřím, že když problémy spojené s norskou ochranou dětí začínají prosakovat na veřejnost i v Norsku, budou se ozývat i další. Systém, který měla možnost dokonale poznat zevnitř, až nápadně připomíná totalitní společnost v malém. Jak dlouho nad tím bude ještě Norsko zavírat oči a mlčet nad tím, co se děje?
Přeji hezký den a veselou mysl!