Musíme mít také na paměti, že převaděči bývají v poskytování služeb vždy o krok vpřed před opatřeními ze strany Evropské unie. Abychom však celou situaci vyřešili, musíme si problémy s imigrací přiznat a přestat být tolerantní k tomu, že jsou do Evropy posílány tisíce lidí.
V Egyptě je z pašeráctví průmysl
Jen v Egyptě se věnují pašeráckému průmyslu desítky tisíc lidí, kteří provozují převaděčství do Evropy jako cestovní kancelář zájezdy. Dokonce se přetahují o své zákazníky. Na to opakovaně upozorňuje německý novinář Wolfgang Bauer, který sám prošel rukami pašeráků v Egyptě. Je naivní si myslet, že lidé, kteří absolvují tisíce kilometrů a podstoupí týrání a mlácení se zastaví před jedním ostnatým plotem.
Viděl jsem za poslední rok řadu uprchlíků po celé Evropě a viděl i jejich odhodlání. Oni se prostě před ničím nezastaví. Otázka kvót je otázka toho, že za drahé peníze přesunete za dva roky 40.000 lidí mezi 23 zemí Evropské unie, ale v rámci Schengenského systému jim nezabráníte přejít do vysněných zemí Německa a Švédska. Proto kvóty nebudou fungovat.
Dosavadní pokusy selhaly
První věcí je přiznat si, že dosavadní pokusy o nějaké řešení selhaly. Migranti totiž uvažují úplně jinak, než se všeobecně předpokládá. Podle dostupných zjištění migranti nepřemýšlejí v kategoriích „mám či nemám nárok na azyl.“ Rozhodujícím argumentem pro ně je, zda budou moci v dané zemi zůstat. Není divu, že nejžádanějšími zeměmi jsou Německo a Švédsko, které jsou k imigrantům tradičně velmi štědré.
Příkladem dobré praxe je Španělsko. To již v letech 2006 až 2008 předvedlo nekompromisní návratovou politiku pro všechny, kteří nelegálně překročili jeho hranice. Nemusí se to někomu líbit, ale dvě třetiny lidí nelegálně přicházející do Evropy nejsou uprchlíci. A obyvatelé Kosova, kteří nejčastěji žádají o azyl, rozhodně nepatří k nejpotřebnějším. To je prostě nutné otevřeně říci a vracet je nekompromisně zpět.
Uvědomění si, jak migranty ovlivňuje politika zemí EU, může vést k účinnějším zásahům. I v tomto případě jde ale pouze o začátek diskuse nad řešením, nikoli řešení samotné. Bohužel, žádný jednoznačný recept na účinné řešení se dosud nenašel a možná ani neexistuje. Cesta k nalezení společného evropského řešení rozhodně nebude jednoduchá. V každém případě je nezbytné pomoc efektivně cílit jen na ty, kteří ji nejvíce potřebují. V opačném případě čekejme v Evropě vzestup radikalismu a extrémismu.