Takový „všelék“ na problém (ne)placení alimentů navrhuje paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová. Dle mého názoru nekoncepčně. Namísto řešení problému přinese návrh nový byznys pro exekutory.
Na první pohled vše vypadá jako chvályhodná myšlenka. Rodič s dětmi se už nebude muset bát toho, že by se dostal do tíživé finanční situace, pokud druhý rodič náhodou nebude platit alimenty. Vymáhání pohledávek od neplatícího rodiče přejde ze státu na exekutory a porozvodový byznys bude opět rozkvétat.
Předem chci říci, že osobně v žádném případě nesouhlasím s neplacením výživného! Ale protože se touto problematikou opravdu šest let intenzivně zbývám, nevidím základní problém v alimentech, ale v tom, jak se právníci, sociální pracovníci a soudci pasou na rozeštvávání rodičů proti sobě. Stačilo by někdy naučit rodiče stresované rozchodem a rozvodem spolu mluvit, jak to chce například Cochemským model.
Z osobní zkušenosti vím, jak mnohdy jednostranný bývá pohled českých soudců na rodiče, kteří si v oblasti výživného řeší své osobní komplexy a zatrpklosti vůči druhému pohlaví. Četl jsem stovky soudních rozhodnutí, abych si udělal obrázek o tom, jak se tento problém v České republice řeší. Za největší perličku považuji vyměřování výživného na děti z příjmů, které by rodič mohl mít, kdyby neztratil práci. Ale on ji ztratil…
Návrh placení alimentů za neplatiče problém vůbec nevyřeší
Hlavní problém spočívá v tom, že věc má také svoji stinnou stránku, která je zcela opomíjená. Vymahatelnost práva, o kterou by mělo jít při tvorbě každého zákona, se zmíněným opatřením nezlepší ani o píď. Návrh totiž vůbec neřeší problém neplatičů. Velmi častým důvodem neplacení je fakt, že dotyčný rodič prostě na alimenty nemá peníze. Nedostane výplatu, přijde o práci nebo se jako podnikatel dostane do druhotné platební neschopnosti.
To však soudy vůbec nereflektují. Paní ministryně se snaží předložit pro mnohé líbivé opatření. Namísto aby se ptala po důvodech neplacení, udělá typicky socialistické gesto. Placení alimentů státem a následné vymáhání exekutory. Tím tak trochu přiznává, že současný soudní systém nefunguje. Bohužel ale nedomýšlí všechny důsledky případného zavedení zákona.
Proč paní ministryně neuvažuje spíše o půjčkách postiženým rodinám a řešení problému porozvodové „žumpy“, na které parazitují různí právníci a exekutoři. To je totiž běh na dlouhou trať. Jen v roce 2013 české soudy podle ČSÚ vydali 156 tisíc exekucí na základě neplacení alimentů, aby pokryly dluhy na výživném 13 miliard korun. Proč se z nich vymohla pouze část?
Návrh jde proti logice i behaviorální psychologii
Ještě jasněji by nám v celém problému měla udělat následující úvaha: Pokud se někdo doteď neobtěžoval s placením výživného, začne je najednou platit v momentě, když bude vědět, že jej za něj zaplatí stát? Samozřejmě, že ne. Takový způsob uvažování je naprosto naivní a absurdní. A ve své podstatě demotivující.
Stát by spíše měl zrychlit soudní řízení a hlavně zavést účinné postihy všech hříšníků (srážky ze sociálních dávek, veřejné práce atd.). A také by nebylo od věci najít způsob, jak odradit všechny jedince, kteří by snad uvažovali o neplacení. To však tento návrh neřeší a řešit nebude.
Nápad paní ministryně proto považuji za naprosto chybný a nekoncepční krok. Pokud se jej podaří prosadit, spíše než čehokoli jiného se dočkáme dalšího dobrého byznysu pro exekutory, kteří dříve nebo později dostanou řadu rodičů do dluhové pasti. Řešit je potřeba příčiny problémů, ne až jejich důsledky. A jakékoliv dílčí řešení složité porozvodové péče spíše prohloubí zákopy mezi lidmi a poškodí skrze rodiče především děti. A to již nemluvím o možnosti dluhy zdědit. Ale o tom zas někdy jindy.
Přeji hezký den a veselou mysl!
