Setkal jsem se znovu i se samotnou Evou Michalákovou, která si po dobu odpoledního setkání s norskými přáteli hrála s mojí dcerou Anežkou. Bylo vidět, že Evě Michalákové nedělá problém hrát si s mou dcerou a vést přirozený rozhovor. Pro mě je to i další důvod proč nepochybuji o tom, že Eva Michaláková se o děti postarat dokáže.

Bylo to sice už řečeno mnohokrát, ale pro jistotu to raději zopakuji. Eva Michaláková není jedinou, jak si někteří myslí, kterou postihl stejný osud odebrání dětí v Norsku. Za nejsmutnější považuji to, že se mnozí další postižení rodiče bojí mluvit o své záležitosti veřejně, protože bývají zastrašováni hrozbou adopce či jim děti byly už do adopce odebrány.

Měl jsem během sobotního dne příležitost mluvit s lidmi, kteří sledovali demonstraci z povzdálí, ale nešli přímo na demonstraci, přestože by sami chtěli. Báli se nepříjemností, jimž by museli čelit, pokud by se zjistilo, že vyvíjí veřejnou aktivitu za navrácení vlastních ratolestí.

Kauza Evy Michalákové je jen špičkou ledovce

Je tedy jasné, že zdaleka nejde jen o kauzu Evy Michalákové, která představuje pouze pomyslnou špičku ledovce, ale také další případy na základě falešného svědectví.  Problémem Norska je, že se děti nevrací k biologickým rodičům, přestože rodičovské pouto je pro děti zcela klíčové.

Praxe norské sociálky je bohužel v tisících případů v rozporu s tím, co sama hlásá a prvým opakem toho, co jsem nedávno viděl např. v oblastní charitě ve Znojmě, kterou jsem měl možnost nedávno navštívit. Tamní charita se snaží naopak dětem z problémových rodin, které by jinak čekala ústavní péče pomáhat a zachovat tak jejich soudržnost.

Proč by česká vláda měla bojovat za Evu Michalákovou?!

Pan premiér Sobotka, ministr Zaorálek i paní ministryně Marksová by měli začít méně mluvit a konečně začít skutečně a intenzivně za děti bojovat.  Stát by měl v prvé řadě chránit bezpečnost vlastních obyvatel a nepomohou žádné výmluvy. Jde zde i o české občany a jejich práva! 

Je zcela jasné, že situace se začíná měnit a šance na změnu je větší než kdykoli předtím. První hlasitější kritika se ozývá i z řad Norů, o čemž svědčí i skutečnost, že o neoprávněnosti norského odebírání už píše např. významný deník Dagbladet.

Otálení a všelijakého vykrucování bylo dost! Považuji za trestuhodné jen přihlížet příkoří druhých! To, že děti nemohou hovořit a učit se mateřskou řeč češtinu, jsou rozdělené, nemají kontakt se širokou biologickou rodinou, je trestuhodné porušení mezinárodních smluv a proto je čas na důraznější postup české diplomacie! Kdejakého českého pašeráka drog jsme tahali z thajského vězení, ale dvě nevinné děti s českým pasem z Norska nezachráníme?!

Přeji hezký den a veselou mysl.