Oběti kriminality v průzkumech napříč Evropou shodně uvádějí, že důvodem, proč trestný čin nenahlásí, je strach z pachatele, obavy z velkého průlomu do soukromí, nemožnost  kontroly nad procesem vyšetřování, předchozí špatná zkušenost s prvním kontaktem s policií, pochybnosti o zadostiučinění ve formě náhrady škody a odpovídajícího trestu. Znamená to, že oběti postrádají  garanci bezpečí, ochrany, dostatečné informovanosti a satisfakce.

Zvýšil se počet trestných činů

V loňském roce se v ČR zvýšil počet oznámených trestných činů o 7 procent.  Za každým z nich je minimálně jedna oběť,  ale také minimálně jeden neoznámený trestný čin. Lidé prostě mají strach. Oběti trestných činů však nejsou pouze ti, na kterých byl trestný čin spáchán, ale často i jejich blízcí, kterých se tato událost dotkne. Ať už emocionálně nebo ekonomicky, např. ztrátou živitele rodiny.

Příkladem může být případ mé známé, která byla přepadena. Celou věc nahlásila a policisté dotyčného chytili. Po dvou týdnech od nahlášení byla přepadena znovu stejným pachatelem. Soud totiž neshledal důvody k vazbě. To, že se z druhého přepadení dodnes psychicky nevzpamatovala a bojí se, že dotyčného za rok pustí, nikoho nezajímá.

Lidé berou spravedlnost do svých rukou

Oběti trestných činů jsou normální lidé, kteří se často objevili ve špatnou dobu na špatném místě. Proto je třeba, aby stát na jejich ochraně a odškodnění začal konečně pracovat. Zákon o obětech je účinný již půl roku a teď je nutné, aby se začal aplikovat v praxi.

Obětí trestného činu se může stát kdokoliv z nás a našich blízkých. Proto je nezbytné, aby legislativa v ČR opravdu fungovala dříve, než lidem dojde trpělivost a vezmou spravedlnost do svých rukou. Příkladem může být nedávno odsouzený mladík z Jihlavy, který vzal klacek a zmlátil volně se pohybujícího Jakuba Doležala patřící k trojici mladíků, kteří brutálně zavraždili patnáctiletou Petru.

Přeji hezký den a veselou mysl.