Vláda tehdy za mediální masírku, lživou argumentaci a nesmyslné strašení z „nečlenství“ rozhazovala naše daně plnými hrstmi. Protistrana, varující před vystoupením nedostala ani korunu. Vláda tehdy za kampaň utratila přes 200 milionů (podle mě několikanásobně víc) a všechna media jí šla na ruku. Pamatujete nesmyslné až hloupoučké spoty s řeckým kavárníkem, nebo Irem, rakouskou důchodkyní, španělskou řidičkou autobusu či portugalským rybářem?
Přesto ta lživá propaganda zabrala a lidé „rozhodli“ jak rozhodli. Pro „ANO“ hlasovalo 3 446 758 voličů, pro „NE“ 1 010 448 z celkového počtu 8 259 525 voličů. Menšina rozhodla o většině. Výsledek tehdejšího rozhodnutí voličů dnes vidíme. Brusel neúnosně zasahuje do naší suverenity a již dnes odvádíme do EU více, než dostáváme a ty výdaje dramaticky narostou. Odpovídáme za miliardové půjčky nezodpovědných zemí, mířících ke krachu. Budeme splácet dluhy Řecka, Itálie, Španělska a dalších zemí – z našich daní.
Volat dnes po vyhlášení referenda o odchodu ČR z EU považuji za nesmyslné stejně, jako je volání po přímé demokracii. Uspořádání takového referenda by mělo negativní výsledek díky dlouhodobé negativní masírce a strašení obyvatel, že by následoval krach. Prounijní media i politici, tedy defacto téměř všichni věští krach Británie. Osobně takovému scénáři nevěřím, a tak si myslím, že nejrozumnější je počkat pár let, jak na tom Británie bude. Pak možná už nebude čím strašit.
Navíc, nelze srovnávat Británii s ČR, stejně tak, jako je nesmyslné volat pro zavedení přímé demokracie v ČR se zdůvodněním, že ve Švýcarsku to „funguje“ a přitom ani nevědět, jak to tam funguje a kolik procent lidí se referend účastní. Dovolím si připomenout Británii a „otce“ jejího odchodu z EU, kterým je Nigel Farage. Začal připravovat osamostatnění Británie od EU v roce 1993, kdy se stal zakládajícím členem Strany nezávislosti Spojeného království.
Na odchodu Británie z EU Farage spolu s dalšími politiky pracoval až do roku 2016, kdy proběhlo referendum. Farage spolu s dalšími připravoval Brexit dlouhých 21 let, tvrdou, každodenní prací! Více jak dvacet let musel přes nepřízeň medií lidem vysvětlovat a přesvědčovat je o negativech členství v EU. Podařil se mu husarský kousek, protože proti těm, kteří ovládají tento svět prostřednictvím mediokracie, prosadil dobrou věc pro svou zemi.
Prosazovat dnes referendum o vystoupení ČR bez mnohaleté systémové práce, jakou odpracoval Farage je nesmysl. Nejde jen o podmínku, že aby referendum mělo platný výsledek, je nezbytné, aby se jej zúčastnilo minimálně 50% voličů. Jde i o to, že media ovládá kapitál, který ovládá i volby a tedy politiky. Pokud proti vůli mediokracie většina lidí nepochopí zrůdnost EU a pokud tato většina do Parlamentu nezvolí euroskeptiky, tak referendum nemá šanci na úspěch.
Je to bohužel stejné, jako ve válce. I proto, že v té válce jsme. Základem je mít dostatečně početnou a perfektně vyzbrojenou a vycvičenou armádu. Pak musí následovat perfektní taktická příprava, pak dělostřelecká a až pak útok. Bez toho všeho (nic nelze vynechat) není šance na úspěch. V současné době nemáme nic z toho, jen toužebné přání menšiny lidí, motivované zdravým pudem sebezáchovy. Namísto toho, abychom vypracovali taktický plán a bojovou přípravu, získali prostředky a finance na tu dělostřeleckou, střílíme na slepo „z Aurory“ a voláme po referendu.
Pokud by prounijní většina byla chytřejší, pak by to volání po vyhlášení referenda vyslyšela a vyhlásila by je co nejdříve. S ohledem na zmanipulovaný národ by totiž to referendum „potvrdilo“ vůli lidu této země setrvat v EU a pak by byla doslova konečná, protože by opakování referenda v dohledné době nebylo proveditelné. Moc bych tedy prosil to minimum politiků, které hlásá přímou demokracii, volá po odchodu z EU a vyhlášení referenda, aby nejprve začali pracovat jako kdysi Nigel Farage a jeho kolektiv. To neznamená, že bych nechtěl referendum o vystoupení ČR z EU. Jen vím, že je to v současné době neproveditelné.
Mimochodem, na rozdíl od ostrovní Británie jsme na tom obchodně i strategicky mnohem hůře. Práce, kterou je nezbytné odvést pro přípravu na odchod, musí být společná minimálně za spolupráce všech zemí V4, ale je pro ni nutno získat další státy, například, Rakousko a Itálii. Pokud by šest a více členských států začalo klást systémově řízený odpor Bruselu, bylo by to nepřehlédnutelné a Bruselu by to začalo činit nemalé problémy. Abychom ale vůbec měli šanci takový proces v rámci ČR nastartovat, museli bychom přestat volit prounijní politiky, museli bychom odpolitizovat naše školství, vyrábějící prounijní voliče a docílit odpolitizování alespoň ČT a ČR.
Volat dnes po referendu o odchodu z EU je neúčinné, ale připravovat pro něj podmínky, vysvětlovat, má smysl, a to by měla být práce skutečných politiků. Takoví politici by ale museli svým konáním dokládat, proč je EU špatně. Pak by byla šance na to, aby postupem času bylo do Parlamentu zvoleno dostatek euroskeptických politiků, kteří by pak měli šanci referendum prosadit. To je práce na mnoho let, Faragemu to trvalo 23 let. Zahajme taktickou přípravu pro odchod z EU a připravujme se na její ekonomický a politický krach včas systémově a nikoli voláním po referendu, protože na ně společnost není připravena.
Aby nedošlo k omylu – v referendu o přistoupení k EU jsem hlasoval NE a přeji si odchod (nejen) ČR z EU, přeji si, aby EU ve stávající podobě co nejrychleji skončila. Tento článek je mým osobním soukromým pohledem na problematiku referenda o odchodu ČR z EU.
