A přes všechny chyby a nezdary se to podařilo. Za ty tři desítky let se skutečně hodně podařilo . Naše země je na tom mnohem líp a lidem se líp žije. A taky se toho hodně pokazilo. Jakoby republika a její politici přestávali sloužit lidem. Jakoby vždy byly důležitější potřeby mocných a silných, než problémy pracujících, rodin a seniorů.
Lidé dnes ztrácejí důvěru ve vlastní vládu a ve vlastní stát. Přestávají věřit tomu, že demokracie jim přináší možnost ovlivňovat vlastní život a budoucnost. Vládnou velké firmy, miliardáři, oligarchové a podivné elity. Když je potřeba ucpat díru v rozpočtu, sáhne se na důchody nebo rodičovský příspěvek. Když přichází krize, nejdříve se pomáhá mocným firmám a holdingům. Když hrozí, že přijde o své zisky akcionář velké firmy, všichni se třesou strachy. Když vyhodí korupčníka z veřejné firmy, nikdy nezapomenou na tučné odstupné. Když přijde dělník nebo zdravotní sestřička v šedesáti o práci, nadávají mu, že je příživník a vláda vymýšlí, jak mu sebrat podporu.
Nechci se s tím smířit. A jako sociální demokrat ani nemohu. Jestliže jsme se kdysi v listopadu 1989 probudili, nesmíme teď spát nebo mlčet k tomu, že se nám společnost rozkládá před očima. Sociální demokraté celých třicet prosazují práva slabších a bojují za jistoty pro české domácnosti. Sociální demokraté svedli řadu těžkých bitev. O bezplatné zdravotnictví a školství, o důstojné a spravedlivé důchody, o zajištění potřeb rodin s dětmi. Zajistili jsme Moderní zákoník práce, slušné pracovní podmínky zaměstnanců, práva spotřebitelů a alespoň trochu rozumný růst minimální mzdy. Byli to sociální demokraté, kdo zajistil, že máme i dnes rozvinutý systém veřejných služeb.
Vlastními chybami jsme přes to všechno lidi zklamali a dostali jsme za to na frak.
A už dnes je jasné, že pravice našeho neúspěchu rychle využila. Najednou neplatí žádná z jistot, které sociální demokracie lidem garantovala. Sociální stát je ohrožen, společenská soudržnost je v troskách. Pravicové strany znovu přicházejí se starými recepty a naplňují se hrozby, před kterými jsme varovali. Marketingová a populistická opozice jí v tom sekunduje, poštěkává a nepřináší alternativu.
Česká republika potřebuje návrat Sociální demokracie do Poslanecké sněmovny. Potřebují to české rodiny, zaměstnanci i senioři. A hlavně to potřebuje mladá generace, jejíž budoucnost je dnes velmi nejistá.
Chci lidem vrátit naději a důvěru v politiku. Vím, že je dost lidí, kteří to cítí stejně. V listopadu 1989 jsme chtěli žít v zemi, která má skvělou budoucnost. Chtěli jsme vládu, která naslouchá svým občanům. Dnes chceme totéž. A znovu je to na nás.
