Děkuji za slovo, pane předsedající.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím vás seznámit se stanoviskem pana ombudsmana Stanislava Křečka, což není člověk, kterého bychom volili na pozici ombudsmana. To byla úplně jiná hlasovací koalice. Ani to není člověk, který by mohl být podezřelý z toho, že by nějak, řekl bych, nadržoval těm lidem, proti kterým je tento zákon mířen, přesto vůči zákonu dal negativní stanovisko. A já si myslím, že ty argumenty stojí za zvážení.
Já si dovolím vás seznámit s jeho dopisem, který adresoval členům výboru pro sociální politiku a také zástupcům vlády. Myslím si, že je na místě, aby zazněl i zde na plénu, protože skutečně ta změna může mít poměrně významné dopady do života lidí: "Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás v souvislosti s projednáním návrhu poslanců Jana Bauera a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 290. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslanecký návrh, ke kterému jsem neměl možnost se vyjádřit ve standardním připomínkovém řízení, dovoluji si vám k němu zaslat své stanovisko touto cestou.
Protože původní návrh v průběhu jeho projednávání doznal řady změn, vyjadřuji se k němu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu poslance Jana Bauera. Na úvod bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že k zavedení postihu na dávkách pomoci v hmotné nouzi za opakované spáchání některých přestupků, v případě záškoláctví postačí i jeden, dochází v době pandemie koronaviru. Lze očekávat, že sociální důsledky pandemie pocítí nejvíce právě ti nejchudší. Ještě větší obavy mám o možné dopady návrhu na rodiny s nezaopatřenými dětmi. Jakkoliv chápu závažnost přestupku týkajícího se povinné školní docházky, zejména u rodičů samoživitelů, může při uplatnění navrhované právní úpravy fakticky dojít k tomu, že rodina bude po dobu několika měsíců žít pouze z částek životního minima nezaopatřených dětí. Kumulované dopady současné a navrhované právní úpravy na situaci rodin s nezaopatřenými dětmi tedy mohou být v podstatě likvidační. Riziko prohlubování chudoby a sociálního vyloučení u rodin s nezaopatřenými dětmi vnímám jako značné a možná negativa podle mě převyšují možné přínosy "odstrašujícího charakteru sankcí", který zamýšlel předkladatel návrhu.
Podrobněji se nyní vyjádřím k článku 1 pozměňovacímu návrhu poslance Jana Bauera - srážky z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení na úhradu pokut za přestupky. Návrh zavádí v § 51a speciální úpravu srážek z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení na úhradu pokut za vybrané přestupky. Placení pokut z přestupkových řízení probíhá v režimu takzvané dělené správy. Díky tomu se již v současné době řadí mezi takzvané přednostní pohledávky, pro jejichž vymožení je možné provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu. Navrhovaná úprava z vybraných pokut za přestupky činí v podstatě privilegované pohledávky mezi všemi ostatními přednostními veřejnými pohledávkami, kam patří například různé druhy daní, pojistné na veřejné zdravotní pojištění či sociální zabezpečení a tak podobně, když v jejich případě výslovně umožňuje postihnout jinak nepostižitelné dávky pomoci v hmotné nouzi, to jest příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Ochrana dávek pomoci v hmotné nouzi byla zakotvena do § 317 odst. 2 občanského soudního řádu proto, že mají sloužit výhradně k zajištění základních životních potřeb příjemce a jeho rodiny. Právní úprava poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi ve spojení s jejich ochranou v exekučním řízení přitom představuje naplnění článku 30 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž je zaručeno každému, kdo se nachází v hmotné nouzi, právo na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek.
Navrhovaná právní úprava prolamující nepostižitelnost těchto dávek v exekučním řízení toto zcela opomíjí. Příspěvek na živobytí slouží k zabezpečení základních životních podmínek osoby, společně posuzovaných osob, vyjma nákladů na bydlení. Doplatek na bydlení je poskytován na úhradu základů spojených s bydlením osobám, které i přes poskytnutý příspěvek na bydlení nemohou ze svých prostředků uhradit náklady spojené s bydlením, nebo z určitých důvodů na příspěvek na bydlení nárok nemají. Jedná se tedy o pomoc státu nejchudším lidem. Dojde-li k postižení těchto dávek v exekučním řízení, nelze hovořit pouze o určitém snížení životního komfortu jejich poživatelů jako v případě exekuce jiných postižitelných příjmů a majetku. Představa, že tyto osoby nebudou po určitou dobu naplňovat své základní životní potřeby, je iluzorní. Naopak se lze důvodně obávat, že výsledek těchto příjmů si část z nich bude snažit kompenzovat i nelegálními způsoby. Navrhovaná právní úprava je ještě přísnější než stávající úprava srážek v § 51 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle níž lze neprávem přijaté částky dávek pomoci v hmotné nouzi srážet též z běžně vyplácené nebo později přiznané opakující se dávky. Tu lze považovat za určitou specifickou úpravu veřejnoprávního započtení, kdy příjemce dávky již dříve neoprávněně z téhož systému finanční prostředky čerpal. I v tomto případě ale platí pravidlo, že po provedení srážky musí povinné osobě a osobám s ní společně posuzovaným zůstat (každé z nich) nejméně částka ve výši existenčního minima. Jsou-li mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené děti, musí každému z nich zůstat nejméně částka ve výši jejich životního minima. Jedná se tedy o výjimku z obecného pravidla nepostižitelných dávek pomoci v hmotné nouzi odůvodněnou specifickými okolnostmi vzniku přeplatku na dávce s garancí ponechání existenčního, respektive životního minima.
V případě navrhované právní úpravy takové dostatečně silné důvody pro prolomení zásady nepostižitelnosti dávek pomoci v hmotné nouzi neshledávám. Návrh také neřeší, jakým způsobem by měly být prováděny srážky z doplatku na bydlení, ačkoliv záměr je provádět je zřejmý z nadpisu ustanovení § 51a. Podle názoru odborné literatury ke zmíněnému § 51 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi se v praxi nedoporučuje provádět srážky z doplatku na bydlení, když tato dávka je účelově určena k úhradě nezbytných nákladů na bydlení. Jeho snížením o srážky přeplatků by byla ohrožena řádná úhrada těchto nákladů a s tím spojené riziko například vypovězení nájemní smlouvy, odpojení dodávek energií a podobně. Provádět srážky z doplatku na bydlení je dle mého názoru zcela v rozporu se samotným účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi, a to i u osob, kterým byl uložen správní trest. Rovněž je neúčelné takto postupovat u rodin s nezaopatřenými dětmi, přestože se rodič dopustil přestupku týkajícího se povinné školní docházky dítěte.
Předložený návrh zákona však nedává žádné záruky, že k takovému postupu nedojde. Z uvedených důvodů se domnívám, že navrhovaná právní úprava bez legitimních důvodů nepřiměřeně zasahuje do ústavně garantovaného práva na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek (prakticky z něj vylučuje určitou skupinu osob) a dopadne tak negativně nejen do životů jednotlivců, ale následně i celé společnosti.
Kromě toho upozorňuji, že mám pochybnosti o tom, na kolik je vůbec výhodná pro samotné obecní úřady, obce s rozšířenou působností. Ty totiž za současné právní úpravy mají možnost předat vymáhání exekuce celním úřadům. Nová právní úprava tak i pro tyto obecní úřady představuje nárůst administrativy, přičemž pokrývá jen zlomek období, po které lze tyto pohledávky vymáhat, a s velmi nejistým výsledkem. Doporučuji proto změnu zákona v této podobě nepřijímat.
Tento dopis zasílám všem členům výboru pro sociální politiku a ministryni práce a sociálních věcí. Se svými obavami o dopad návrhu na osoby v hmotné nouzi seznámím také veřejnost. V úctě JUDr. Stanislav Křeček, vlastní rukou, Veřejný ochránce práv.
Já to ještě jednou velmi stručně shrnu. Já si uvědomuji také tu katastrofální situaci ve vyloučených lokalitách v České republice. Byl jsem navštívit ghetto v mém volebním kraji v České Třebové a skutečně ta situace je naprosto tristní. Nicméně když hledáme řešení této situace, měli bychom podle mě skutečně pečlivě vyhodnocovat, jestli ty kroky, které uděláme, tu situaci zlepší, nebo zhorší. A já se tady musím shodnout s ministryní, že zcela zásadní je úloha sociální práce přímo v těch lokalitách. A tady vážíme na miskách vah ty přínosy toho odstrašujícího charakteru sankcí, a současně ty nevýhody toho, že třeba rodič, který by rád posílal své děti do školy, ale nedaří se mu je zvládnout, přijde o dávky a v důsledku toho nakonec může celá rodina přijít o bydlení. Tohle je ta situace, kterou posuzujeme. A skutečně my máme vážnou obavu, že přijetí tohoto zákona tu situaci spíše zhorší, než aby ji zlepšilo, přestože já chápu ty důvody, chápu, že ta situace je těžká, ale ještě jednou řeknu to, co je zcela zásadní z toho, co psal pan ombudsman. Představa, že tyto osoby nebudou po určitou dobu naplňovat své základní životní potřeby, je iluzorní. Prostě ta představa, že když těm lidem sebereme ty dávky, tak dosáhneme toho, že nějak změní své chování, podle mě to není nastavené šťastně. A jsou tam velká rizika např. zvýšení kriminality v těch lokalitách. A podle mě bychom měli skutečně dobře zvažovat, jestli tyto nápady povedou ke zlepšení, nebo zhoršení situace v těch ghettech, a podle mě hrozí spíš zhoršení. Z tohoto důvodu my jako klub tento tisk nepodpoříme. Děkuji za pozornost.