Já budu asi jeden z mála, který bude pro to - tento návrh pustit do další diskuse, ale tím vás nechci přesvědčovat, vy jste většinou rozhodnuti. A ne z důvodu, že by návrh byl komplexní, že by byl až tak kvalitní. Nakonec pan předkladatel sám upozornil, že tam některé velmi vážné záležitosti není schopen upravit a já mu to nevyčítám.
Na druhou stranu samozřejmě si také říkám, jestli, když bude méně velkých billboardů, resp. nebudou ty největší billboardy, tak jestli o to víc nebude reklamy některých elektronických médií. Jestli nebude více reklamy v některých tištěných a vyjde to nastejno. Problém je v tom, že občané na reklamu reagují. Reagují, a to je špatná zpráva pro nás všechny. Víte, mně nejvíc osobně, použiji zkratku, "pije krev" oblast reklam, která se týká půjček. Jsem tvoje bezúročná půjčka apod. Lidé enormně liberálně smýšlející mohou říci: to je věc lidí, jestli se nechají nebo nenechají přesvědčit. Ano, určitě něco pravdy na tom je. Ale na druhou stranu, podívejte se, jaká je realita. Realita je taková, že jsou občané, kteří tomu podlehnou. Myslím si, že existuje také něco, jako je společenská zodpovědnost politiků. A když vidí, že tento typ informací určité části občanů zkomplikuje život tak, že se to stává celospolečenským problémem, stojí to velké peníze, velké vícenáklady. Vznikají z toho rozvrácené rodiny. Jsou tady nezaopatřené děti. Je tady narušování, řekl bych, harmonického chodu celé společnosti, tak si myslím, že bychom měli tuto liberální vymoženost nějakým způsobem regulovat.
Víte, nedávno jsem po dlouhé době poslouchal jeden sportovní televizní přenos. Mezi přestávkou tam proběhlo pět reklam. Pět reklam, poměrně krátkých. Čtyři byly typu – jsem tvoje výhodná půjčka. Samozřejmě, víme všichni, jak půjčky jsou výhodné. A co lidí na to naletí... Přestože se ekonomická situace v zemi o něco zlepšila, tak počet lidí, kteří si berou půjčky a nejsou schopni jim dostát, narůstá. Narůstá. Jeden čas, když jsme vytýkali, že u nás roste počet lidí, kteří jsou zadluženi, tzn., že je předluženost, tak mi tehdy ekonomové z Vysoké školy ekonomické, pan Ševčík a pan Schwarz vzkazovali, že to naopak je výrazem toho, jak společnost funguje. Ekonomicky se zvedá, tzn., čím víc úvěrů, tím víc zadlužených, tím lépe fungující společnost. Já o tom přesvědčen nejsem. Jsem pro to, tento návrh pustit z důvodu, abychom o věcech diskutovali. Vím, že nedojdeme rychle k závěru, ale když se tomu vyhýbáme, tak si myslím, že do určité míry říkáme – no, děj se vůle boží. My na to nemáme. My to řešit nebudeme. A kdo to má řešit? Lidé spoléhají, že některé tyto záležitosti budou řešit politici, a že to je vážný společenský problém. Jak v otázce nerovné politické soutěži, tak i ve vnucování lidem něčeho, kde není jistota, že reklama je fér, že reklama je objektivní, že je pravdivá.
Můžete říct, žalujte to, že to není reklama, ale to se nikdo nedožaluje, protože ti, co reklamy mají, mají na nejlepší advokáty. Ti, co to budou žalovat, to jsou většinou ti lidé, kteří těžko mají na to, aby vyšli z měsíce do měsíce. Tento návrh podporuji. Problémy vidím v reklamě obecně velmi a velmi silně. Ale nevidím společenskou a politickou, zejména politickou, vůli to příliš regulovat, protože samozřejmě reklamu dělají ti, co mají velké peníze. A ti také ovlivňují politiku, bohužel příliš.
