Obelhaní a bezmocní

Milan Štěch

"Slušně, ale důrazně."

Především v prostředí dlouho mnohostranně opomíjených lokalit při severní hranici státu. Co s tím dělá koaliční „kabinet rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“ už bohužel víme. Samotnou podstatou své existence přilévá po hektolitrech olej do ohně.

Miroslav Kalousek, čerstvě dvojnásobný laureát ceny pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských ekonomik – kdo, proboha, takové ceny uděluje? Předpokládám, že asi penzijní fondy – dává obyvatelům vždy a ve všem „správný“ příklad chování veřejné autority. Je dobrý hospodář, tudíž má dokonce přesně spočítáno, kolik u sněmovny uštědřil facek křiklounskému voliči. Symbolické! Umí být hrubý rovněž vůči kolegyni z vlády a nešetří ani předsedu vlády. Taky těm „podivným“ europoslancům z druhé partnerské strany dokáže vynadat. Ponížit je v médiích, když ho oni obviní z neplnění pracovních povinností.

Nadto je laureát Kalousek, faktický šéf nejenom Schwarzenbergovy TOP 09, ale zdá se, že i Nečasovy vlády, ztělesněním aktuálních rozpočtových inovací. Přitom hlavním smyslem reforem, kterým nejlépe sluší přívlastek „asociální“, jeví se snaha o přenesení ekonomické zátěže z bohatých na střední a nižší vrstvy. Či šlápnutí na plyn v privatizaci veřejných služeb, což není nic jiného než zesílené pokračování předchozích pravicových starších hospodářských politik, po nichž republice zůstalo minimum hmotného majetku.

A co víc. Stávající správce veřejných peněz neváhal v komunikaci použít, inspirován asi Mirkem Topolánkem, vztyčený prostředník. Obdobný vzkaz většině občanů teď posílá koalice. Před volbami do dolní komory parlamentu v roce 2006 a stejně tak loňského roku vypuklo velké tažení proti údajně „zemi zadlužující levici“, ale podívejme se, jakých rekordů za pět let dosáhla „zodpovědná pravice“. O roku 2007 do 1. poloviny roku 2011 se podle oficiálních dat Ministerstva financí ČR veřejný dluh zvýšil o 513 mld. Kč.

Státní rozpočet na příští rok skrývá další veliký schodek. Přitom leckteré výpadky veřejných peněz má na svědomí nedostatečný výběr už tak nízkých daní pro privilegované, nebo bohužel vysoké daňové úniky či machinace obrovských rozměrů. Občas odhalené, ale prakticky pokaždé vyšetřovateli za podivných okolností odložené. Za sociálnědemokratických vlád bylo možné odsoudit do vězení ministra, ovšem nyní to je nemožné.

Ze záplavy různých v podstatě ututlaných afér a aférek si jistě nejenom já vzpomínám na nevyjasněné sledování představitelů ODS detektivní agenturou ABL, trapné a bezpečnost státu zpochybňující tahanice kolem obsazování postu ministra vnitra, pravděpodobné vytváření „zeleného fondu“ pro mocenský růst Pavla Drobila, Vondrovo ProMoPro, tahanice o pravomoci ministra financí, odposlechovou i diskreditační kampaň kolem poslankyně Kristýny Kočí, vzájemné schwarzenbergovsko – bátorovské hrubosti, krajně podezřelé tanečky okolo státního zástupce Rampuly nebo odchody vyšetřovatelů z týmů specializovaných na zkoumání nákupů armádních tatrovek a pandurů. A mohli bychom pokračovat, není vidět břeh.

Naši lidé se cítí znovu obelhaní a bezmocní, ztrácejí důvěru ve své elity, tudíž také proto ve společnosti roste agresivita. Odpovídat na ni silou státních složek nepovede k dobrému. Češi jsou známí svou poklidností, ale kalich trpělivosti může brzy přetéci. Každý, bez ohledu na politické sympatie, komu záleží na demokracii, by si měl situaci rychle uvědomit. Dvojnásob to platí pro vládu. Dříve než bude pozdě.

Milan Štěch, předseda Senátu PČR