Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci bytového družstva Svatopluk je už několik dní tématem široké veřejnosti. Já osobně zastávám názor, že bychom my politici k rozhodnutí soudu měli být spíše zdrženliví, pokud jako demokraté uznáváme princip nezávislosti jednotlivých mocí státu, tak princip nezávislosti soudu je třeba respektovat i v tomto případě.
Osobně jsem diskutoval problematiku bytového družstva Svatopluk s odborníky na konkurzní řízení a také s právníky a vesměs jsem dostal odpověď, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je opodstatněné. V zájmu klientů H-Systemu včetně těch, kteří jsou sdruženi v BD Svatopluk, by se ale samozřejmě mělo dál vést jednání s cílem pomoci situaci řešit nebo zmírnit dopady soudního rozhodnutí.
Považuji za zcela správné, že se členové družstva obrátí co nejrychleji na Ústavní soud, který by podle mého názoru mohl oddálit vykonatelnost rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále by se mělo hledat řešení, aby si lidé, kteří na vlastní náklady dostavěli bytové jednotky, mohli doplatit cenu za původní započatou stavbu. V krajním případě by mohla vláda navrhnout Parlamentu podobná řešení jako v minulosti – v případech odškodnění klientů zkrachovalých kampeliček. Ale ani toto řešení zdaleka není ideální, a to i s ohledem na to, že v minulosti se do konkurzu dostala celá řada subjektů, zejména firem, kde zůstalo velké množství neuspokojených věřitelů včetně nevyplacených mezd zaměstnancům těchto firem. Je zřejmé, že tato varianta je krajní i s ohledem na délku a složitost případu (podle mých informací bylo evidováno celkem 60 podání, což ukazuje na složitost kauzy).
Osobně se domnívám, že mnoho chyb vzniklo již v době vzniku H-Systemu, ale i v době, kdy byl konkurz vyhlášen a podle některých zveřejněných informací majetek pana Smetky a dalších osob, které se na podvodu podílely, nebyl dostatečně zajištěn ve prospěch poškozených klientů a dalších subjektů. Vzpomínám si na období, kdy jsem v odborech tvrdě prosazoval, aby první, kdo má být ze zajištěného majetku odškodněn, byli zaměstnanci, pak teprve veřejné subjekty a v poslední řadě banky. Bohužel dodnes je to naopak, i když se od té doby pozice zejména zaměstnanců v podobných případech výrazně zlepšila, např. jim mohou pomoci Úřady práce.
Zcela rozumím a souhlasím s přístupem jak předsedy Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu, že nemohou ve věci porušovat principy nezávislého soudu, byť by je o to žádal kdokoliv včetně prezidenta.
Je trapné, že lidé, kteří byli spoluviníky Smetkova podvodného jednání, byli amnestování bezprecedentní, velkorysou a nemorální amnestií prezidenta Klause v závěru jeho druhého funkčního období.
Je mi líto jak klientů sdružených v BD Svatopluk i dalších více než 900 poškozených lidí v kauze H-System. Doplatili na to, že důvěřovali lidem, kteří – jak je zřejmé – jejich důvěry zneužili. Věřím, že dnes velká část občanů je obezřetná a poučená a doufám, že především banky by podobné jednání dokázaly zastavit v samém počátku. To ale neznamená, že bychom neměli být při používání svých úspor v jakékoliv oblasti velmi obezřetní.
