Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, vážená vládo. Někteří z vás asi tuší, že než jsem byl zvolen poslancem této Sněmovny, živil jsem se celou dobu jako manažer hudebních skupin a organizátor kulturních akcí. Byl jsem tedy - a do jisté míry stále jsem - na stejné lodi s lidmi a subjekty, o kterých se dnes bavíme. Nechci zabrušovat do detailů, abych z toho pak nemusel složitě vybrušovat, ale troufám si říci, že díky své osobní zkušenosti s touto branží i stálým a dodnes trvajícím každodenním kontaktům s lidmi pracujícími v tomto oboru mám k uvedené problematice co říci z odborného hlediska.
Než se dostanu ke konkrétním návrhům opatření, která by této oblasti mohla pomoci, chtěl bych trochu popsat, kdo je ten subjekt podnikající v živé kultuře. Mnozí z nás si často myslí, že se jedná o toho či onoho známého zpěváka nebo herce, který je nám sympatický nebo nesympatický podle toho, jaký žánr je nám blízký, nebo i podle toho, jak kriticky nebo pochvalně se k některé z našich politických stran vyjadřuje.
To jsou jistě ti nejviditelnější představitelé kultury, ovšem zdaleka ne ti, kterých je nejvíce. Subjekty podnikající v soukromé živé kultuře zahrnují stovky agentur, organizátorů a producentů akcí, tisíce neznámých umělců, desetitisíce lidí pracujících v technických a produkčních firmách na různých pozicích. Podle kvalifikovaných odhadů jejich profesní asociace se jedná až o 130 tisíc lidí, kteří pracují v tomto kulturním průmyslu. Když k tomu připočtu návazný reklamní průmysl, jehož je živá kultura významným klientem, průmysl cestovního ruchu a dopravu, jedná se možná až o čtvrt milionu lidí. Jejich rodiny do toho čísla nepočítám.
Všem těmto lidem vzal tento stát ze dne na den v důsledku více či méně nutných opatření proti pandemii koronaviru téměř veškeré příjmy. Připravil je však nejen o potenciální výdělky, ale zmařil jejich mnohdy několikaleté investice do kulturních projektů, které jsou jak finančního, tak i řekněme intelektuálního, charakteru. Nemalá část těchto investic je nenávratně ztracena, jelikož jsou v čase a místě nepřenositelné. Další část těchto projektů je sezónního charakteru, respektive jsou realizovatelné jen za určitých klimatických podmínek. Pokud tedy neproběhly letos v létě, tak další příležitost je až za rok na jaře, nebo v létě 2021. A to kdoví jestli.
Těmto firmám a lidem stát, tedy stát, který zde my také reprezentujeme, vzal téměř veškeré příjmy na celý rok, možná i na delší dobu. Do této chvíle pro ně v podstatě nic neudělal. Přitom v uplynulých letech odváděli na DPH, dani z příjmu, odvodech za zaměstnance, místních poplatcích a zprostředkovaně i na spotřebních daních, desítky miliard korun ročně do veřejných rozpočtů, aniž by po státu cokoliv chtěli.
Existuje pochopitelně celá řada dalších oborů, které jsou velmi postižené pandemií, ale troufám si říci, že kulturní průmysl patří k nejpostiženějším z nich. Často zaznívá, že podnikatel si musí vytvářet určité rezervy na horší časy. To je určitě pravda. Ale nelze od nikoho očekávat, že dokáže vytvářet finanční rezervy na roky podnikání v kulturní oblasti v podmínkách desetimilionového jazykově uzavřeného trhu s kupní silou stále nedosahující ani úrovně těch nejchudších států západní Evropy.
Abychom se do této situace vcítili, představme si, že by nám všem členům této Sněmovny i zde přítomným ministrům vlády bylo řečeno, že od zítra nepobíráme pravděpodobně až do voleb žádný plat ani náhrady. Musíme si ale hradit veškeré osobní náklady, hypotéky, provozovat regionální poslanecké kanceláře, platit asistenty, expertizy, setkávat se s voliči. A pokud chceme příští rok na podzim obhájit naše mandáty, tak si i nějak zafinancovat a zorganizovat volební kampaň. A jestli na to nemáme? Měli jsme si přeci ušetřit. Platy bereme konec konců dost vysoké. Ruku na srdce, kdo z nás by to zvládl?
A podobně jsou na tom soukromí podnikatelé i v živé kultuře. Jen jejich hypotéky se nazývají úvěry na techniku, regionální kanceláře jsou sklady, asistenti se jmenují zaměstnanci, voliči jsou fanoušci na sociálních sítích, se kterými je třeba udržovat kontakt, a reklama na volební kampaň je reklamou na příští ročník jejich projektů. Neveselá vize, že?
Občas také slyším, že by tito lidé z kultury měli jít dělat něco jiného, třeba na pole nebo na stavbu. Když pominu skutečnost, že podle zákonů této země není možné zítra propustit všechny zaměstnance, ukončit úvěry a vypovědět nájemní smlouvy, tak bych uvedl ještě následující srovnání. Pilotům letadel, která nelétají, přece také neříkáme, ať jdou kopat. Řidiče zájezdových autobusů, kteří nejezdí, neposíláme kydat hnůj a delegátkám krachujících cestovních kanceláří nedoporučujeme vytírat podlahu. Jedná se prostě o odborné profese často vyžadující mnohaletou praxi, vzdělání a různé certifikáty. Pokud tito lidé se svou profesí v oblasti kultury definitivně skončí - a je lhostejné, zda je umělecká, organizační či technická - tak se k ní jen těžko budou vracet. A to bude znamenat naprosto nedozírné následky pro celou oblast kultury.
Prahy a velkých krajských měst se to možná tolik nedotkne, nebo jen v omezené míře. Já ale celý život žiji a pohybuji se v malých městech, městysech, ale i na vesnicích. Dlouhodobě pozoruji, jak zde zavírají kulturáky, kina, divadla, kluby a konec konců i restaurace. Situace již byla na pováženou před touto koronakrizí. Ale pokud nyní kulturnímu průmyslu nepomůžeme, zjistíme za rok či za dva, že jediná kultura, která nám na malých městech zbyla, jsou teplé lahváče u televize.
A to by byla veliká škoda, jelikož náš národ a náš jazyk v minulosti přežil různá úskalí, útlak, okupace a krize právě mimo jiné díky kultuře v prostředí malých měst a venkova.
Je tak evidentní, že kromě umělecké hraje kultura i významnou společenskou roli, tudíž její podpora je ve veřejném zájmu.
A nyní několik konkrétních návrhů, jak soukromým subjektům podnikajícím v oblasti kultury rychle pomoci, zejména v situaci, kdy je velice pravděpodobné, že během několika málo dní, maximálně v řádu týdnů se epidemiologická situace zhorší natolik, že budeme rádi, pokud si po osmé večer zajdeme do restaurace na večeři a bude nám tam k tomu hrát alespoň reprodukovaná hudba z rádia. To je z mého hlediska docela realistický výhled na kulturní vyžití v následujícím období.
1. Je třeba prodloužit takzvanou pětadvacítku pro osoby samostatně výdělečně činné v oblasti kultury a stejně tak pro tyto osoby prodloužit odpuštění povinnosti platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění alespoň do konce letošního roku. Situace je totiž taková, že v okamžiku, kdy zatahujeme za ruční brzdu a ukončujeme i drobné možnosti výdělků těchto OSVČ, musí od září začít znovu platit zálohy vypočítané z příjmů roku 2019.
2. Je třeba prominout povinnost platit zálohy na dani z příjmu právnických osob postiženým právnickým osobám podnikajícím v oblasti kultury, které vyplývají z daňového přiznání za rok 2019, a to minimálně do podání přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2020. Tyto firmy totiž jsou většinou zcela nebo z větší části bez příjmů, ale musejí platit zálohy na daň, jako by vydělávaly stejně jako v předchozím roce.
3. Je nutné urychleně připravit a spustit program COVID - Kultura II, který umožní do konce roku vyčerpat alokovanou částku 900 milionů korun. COVID - Kultura I, umožňující úhradu 50 % vybraných marně zmařených nákladů, sice v těchto dnech běží, ale její podmínky a technická náročnost podání žádosti jsou natolik nevyhovující, že je již nyní vysoce pravděpodobné, že se nepodaří vyčerpat ani čtvrtinu vyhrazených finančních prostředků. Program COVID - Kultura II musí být administrativně jednoduchý a odvíjet se od snadno měřitelných a zjistitelných parametrů, jako je počet prodaných vstupenek v roce 2019, obrat v předchozím roce nebo objem vypovězených smluv v důsledku takzvaného zásahu vyšší moci v roce 2020 a podobně. Žádné nekonečné scanování stovek faktur, pětinásobné opakované opisování IČO a adresy dodavatelů, jako je tomu nyní v COVID - Kultura I. Přičemž je zcela zásadní, aby nárok na tuto finanční pomoc měly i subjekty, pro něž je podnikání v oblasti živé kultury ve smyslu příslušné legislativy takzvaně vedlejší činností a které tvoří nejpočetnější skupinu v rámci subjektů postižených omezujícími opatřeními v důsledku pandemie koronaviru v kulturní oblasti.
4. Také bude třeba se znovu podívat na zákon o dani z přidané hodnoty. My jsme sice v této Sněmovně před několika měsíci schválili snížení daně ze vstupenek na kulturní akce z 15 na 10 %, ale toto chvályhodné opatření vůbec neřeší situaci subjektů, resp. projektů, na které se větší část vstupenek prodala před platností této novely, a v důsledku epidemiologických opatření se jejich konání muselo přesunout na neurčito, resp. v lepším případě na rok 2021, s čímž jsou spojené značně navýšené náklady. Podle § 20a odst. 2 a § 21 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty nastává povinnost přiznat daň ke dni přijetí platby, pokud tento den nastane dříve než uskutečněné zdanitelné plnění, tedy příslušná akce. Jinými slovy, pokud subjekt prodal vstupenku před účinností novely zákona o DPH a realizaci akce, na kterou je tato vstupenka určena, musel přesunout až na rok 2021, nevztahuje se na něj snížení sazby z 15 na 10 %, a je mu tato novela platná jak mrtvému zimník.
5. Stejně tak bychom měli novelizovat zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označeného jako SARS-CoV-2 v oblasti kulturních akcí - takzvaně zákon o kulturních voucherech. Když jsme jej na jaře schvalovali, asi málokdo z nás si chtěl či uměl představit, že tato pandemie zde bude ještě na podzim a v zimě 2020 s přesahem do roku 2021 a kdoví jak dál. Tento zákon tudíž pamatuje jen na akce, které se měly konat do konce října letošního roku. Nyní je již jasné, že se neuskuteční ani většina kulturních akcí po tomto datu. Jejich organizátoři nejsou nijak chráněni. A rovněž oni nebudou schopni vracet vstupné, ze kterého odvedli DPH, poplatky předprodejním sítím, reklamní kampaň a zálohy na služby. Je proto třeba znovelizovat termíny v tomto zákoně a pomyslet i na situaci, kterou si nikdo nepřejeme, ale může nastat, co dělat, kdyby se přeložené akce nemohly uskutečnit ani v létě 2021. Pokud budou po posledním říjnu 2021, kdy končí ochranná lhůta, zákazníci většinově vyžadovat vrácení peněz za vstupenky, zhroutí se celý kulturní průmysl v důsledku platební neschopnosti a soudní soustava bude zcela zahlcena stovkami tisíc žalob o částky v řádech stokorun a tisícikorun.
6. Je také nutné, aby si vláda uvědomila hloubku problému kulturního průmyslu a dala do návrhu rozpočtu na příští rok určitý objem finančních prostředků pro tento segment, který by sanoval alespoň první čtvrtletí roku 2021, pokud budou restrikce v důsledku pandemie pokračovat.
7. A v neposlední řadě je nutné myslet na budoucnost kulturního průmyslu. Pokud vláda České republiky nepodnítí alespoň elementární důvěru v budoucnost kultury v České republice, tento sektor se zcela zhroutí se všemi souvisejícími důsledky morálními, zdravotními, ekonomickými, administrativními. Nyní jej totiž ovládá strach! Je to strach o budoucnost v myslích lidí, kteří jsou na tomto oboru existenčně závislí. Ale možná ještě horší je strach zákazníků - strach návštěvníků, diváků a posluchačů. Tito lidé se bojí, že se na kulturních akcích nakazí zákeřnou nemocí. Tito lidé se bojí, že stát kulturní akci zakáže a jim v tom zůstanou viset peníze. Tito lidé se bojí, že přijdou o příjmy, a tak raději šetří. Tito lidé se bojí vlastně, že se bojí. Je proto nutné proti tomuto strachu bojovat.
Jedna věc je možnost pojištění kulturních akcí. V současné době je koronavirus, karanténa a zrušení kulturní akce v důsledku opatření státu proti pandemii ve výlukách snad všech v Evropě dostupných pojišťoven. To znamená, že se na toto riziko nelze jakkoliv a za jakoukoli cenu pojistit, na rozdíl třeba od žloutenky, zlomené nohy, bouřky, vichřice a podobně. Pokud by však stát dokázal pojišťovnám poskytnout záruku na riziko pojistných událostí v důsledku takovýchto opatření, určitě by bylo možné takovýto produkt na trhu vytvořit, oblasti kulturního průmyslu vrátit důvěru zákazníků a tento trh s vizí k příštímu roku rozpohybovat. Stát by přitom mohl stoprocentně ovlivnit riziko vzniku pojistné události a toto riziko by držel ve svých rukách daleko více, než když poskytuje záruky bankám za úvěry průmyslovým podnikům v rámci programů COVID.
Nejdůležitější pro záchranu kulturního průmyslu však je sdělit veřejnosti jasný plán na následující měsíce. Pokud je v tuto chvíli naší jedinou reálnou nadějí na vrácení našich životů do normálního stavu vakcína, řekněme to tedy veřejnosti a lidem v kulturním průmyslu na rovinu. Náš plán je takový, že čekáme na vakcínu, a do té doby musíme nějak přežít. Vakcínu máme objednanou - je-li to tedy tak - a když všechno půjde dobře a bude fungovat, budeme ji mít třeba v prosinci k dispozici. Pak potřebujeme tři, čtyři měsíce - nevím - pět měsíců na proočkování nejohroženějších částí tuzemské populace. A když se toto povede, není důvod k dalším omezením a zákazům. Pak se mohou kulturní akce znovu rozběhnout v původních rozměrech.
Je to sice tvrdé a nepříjemné, ale pokud není jiný plán, je třeba si to říci otevřeně, aby se podle toho všechny soukromé subjekty v oblasti živé kultury mohly zařídit. Současně je nutné urychleně přijmout navrhovaná opatření, která zabrání kolapsu.
Ještě zde přednesu návrhy usnesení, o kterých žádám následně hlasovat odděleně po bodech.
Návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky bezodkladně přijmout soubor legislativních norem a organizačních opatření umožňujících záchranu soukromých subjektů, které mají v důsledku protikoronavirových omezujících opatření znemožněné podnikání v oblasti živé kultury, a to zejména následujícím způsobem:
1. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu prodloužit tzv. kompenzační bonus pro OSVČ v oblasti živé kultury do 31. 12. 2020 a odpustit těmto osobám samostatně výdělečně činným povinnost platit zálohy na pojistném, na zdravotním pojištění a zálohy na pojistném na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti do téhož data.
2. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu zajistit odpuštění plateb záloh na daních z příjmu právnických osob vyplývajících z posledního podaného daňového přiznání za kalendářní rok 2019 právnickým osobám podnikajícím v oblasti živé kultury do 30. června 2021.
3. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu urychleně připravit a začít v praxi realizovat dotační program COVID-kultura 2, který finančně podpoří soukromé subjekty podnikající v oblasti živé kultury a umožní vyčerpat celkovou alokovanou částku 900 mil. korun na podporu živé kultury do konce roku 2020, přičemž je zcela zásadní, aby nárok na tuto finanční pomoc měly i subjekty, pro něž je podnikání v oblasti živé kultury ve smyslu příslušné legislativy tzv. vedlejší činností a které tvoří nejpočetnější skupinu v rámci subjektů postižených omezujícími opatřeními v důsledku pandemie koronaviru v kulturní oblasti.
4. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky zahrnout do návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2021, který předloží Poslanecké sněmovně, částku ve výši dvě miliardy korun na podporu soukromých subjektů podnikajících v oblasti živé kultury.
5. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu předložit Poslanecké sněmovně novelu zákona o dani z přidané hodnoty, která umožní soukromým subjektům podnikajícím v oblasti živé kultury přiznat daň z přidané hodnoty až ke dni poskytnutí zdanitelného plnění, tedy k termínu realizace zrušených či přesunutých kulturních akcí z roku 2020.
6. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu předložit do 30. září 2020 Sněmovně novelu zákona č. 247/2020 Sb., ze dne 13. 5. 2020, která upraví a prodlouží všechny časové termíny obsažené v tomto zákoně, které v důsledku pokračujících protipandemických restriktivních opatření nejsou aktuální či vyhovující.
7. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu předložit Poslanecké sněmovně návrh souboru opatření, který bude zahrnovat garance formou pojištění, záruky za pojištění či jinou formu vládní záruky za prodané vstupenky na kulturní akce plánované na rok 2021, které budou zrušené v důsledku protipandemických opatření.
8. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu ČR předložit Poslanecké sněmovně rámcový harmonogram rozvolňování limitů počtu osob, které mohou být přítomny na kulturních akcích v roce 2021 v návaznosti na vývoj křivky počtu osob nakažených koronavirem a na vytíženost nemocniční lůžkové kapacity v souvislosti s onemocněním COVID-19."
Děkuji za pozornost.
