Jestli si vzpomenete, tak Poslanecká sněmovna v únoru přijala usnesení, které mělo sedm bodů, a já ty body, které považuji za stále aktuální, akorát se posunuly někam jinam, protože od února k dnešku se situace dramaticky změnila, tak si dovolím je okomentovat, říci k tomu postoj a návrh Občanské demokratické strany a také vznést otázky, které máme na vládu a rádi bychom znali na ně odpovědi.
Nejprve tedy bod usnesení, který říká, že podporujeme posílení humanitární pomoci z rozpočtu České republiky v uprchlických táborech v Jordánsku, Turecku a dalších zemích, kam masově prchají lidé ze Sýrie. To byl bod 3 našeho usnesení.
Chtěla bych říci, že stanoviskem Občanské demokratické strany je, že je určitě lepší věnovat peníze, i větší peníze než jsme dosud věnovali, ze státního rozpočtu, protože naše bezpečnost nás určitě bude něco stát. Není možné si myslet, že v krizi, kterou procházíme, tedy těmi migračními vlnami, které se snaží dostat na území Evropy, že z toho vzejdeme bez nějakých vysokých nároků na peníze. Buďto ty peníze budeme investovat do těch táborů, které - pokud se to podaří /to je ta optimální varianta/ - vzniknou v zemích původu těch migrantů, a budeme se snažit je tam udržet s onou mírou humanitární pomoci, na které se domluvíme, a bude nás to něco stát, nebo přijdou na naše území a náklady budou zvýšeny o to, že bude pozvolna rozvracena také naše společnost, protože ten příliv uprchlíků, který v současné době se počítá dejme tomu jenom na tisíc, kvóty mluví o rozdělení 40 tisíc v těchto dvou letech, ale na březích Afriky čeká podle odhadu komisaře, který má na starosti ochranu vnějších hranic schengenského prostoru, je to široký odhad, ale mluví o půl miliónu až miliónu uprchlíků.
Není určitě žádoucí, aby se tyto masy daly do pohybu a viděla bych v tom velké riziko nejenom pro Českou republiku. Proto se ODS domnívá, že je lepší jít naproti těmto rizikům tím, že se budeme na evropské úrovni bavit o tom, jak lze navýšit rozpočet z jednotlivých zemí, jak zároveň lze redukovat rozpočet Evropské unie, aby z těch kapitol, které nemají takovou váhu, takovou míru rizika a takové nebezpečí, aby tyto peníze byly převedeny do kapitoly, která by zajistila bezpečnost schengenského prostoru a snažila se řešit nějakým lepším způsobem než dosud otázku uprchlíků.
Jestliže v tom bodě 3 máme, že podporujeme humanitární pomoc, dovolte mi malou odbočku. Vždycky trpím tím, když se ozve jako reakce na naše výhrady proti přijímání uprchlíků věta: no ale to je nehumánní postoj, vždyť přede my jsme povinni pomoci těm, kteří jsou ve velké nouzi a kteří si zasluhují naši pomoc. A já se dívám na ty konvoje lodí, které připlouvají k břehům Evropy a sama jsem se zajela podívat soukromě do severní Itálie, abych viděla, jaká je tam situace, a vidím dominantně mladé muže, kteří připlouvají a kteří se snaží, aby byli spaseni uprostřed Evropské unie. Pro mě humanitární pomoc, zejména v místech, která jsou ve válečném stavu nebo v těžké situaci neúrody, hladomoru apod., spočívá v tom, že se staráme o ty nejbezbrannější - děti, ženy, staré lidi. Ale najednou je tady otázka, že humanitní postoj je ten, když my se o tyto lidi, kteří zůstávají v Africe, v Sýrii, ti staří, nemocní, děti a ženy, když se o ně postará evropská populace, zatímco jejich synové, místo aby se tam všemi silami starali o své rodiny a bránili nějaké snesitelné poměry uvnitř své země, tak odcházejí do Evropy. Zdá se mi, že v tomto je zkreslený výklad pojmu, co je a co není humanitární pomoc, co je a co není odpovědnost každého jednotlivého člověka, ať už žije v Africe nebo žije v Evropě. Tolik jsem měla zapotřebí výklad k tomu bodu 3.
A mé otázky vládě znějí takto. Ráda bych znala odpověď na otázku, kolik přesně bylo peněz zatím uvolněno na tuto pomoc v rámci humanitárních táborů, zda má vláda představu o možném zvýšení těchto prostředků, zda jednala s někým v Evropské unii a jaké úrovně by toto navýšení mělo dojít a zajímalo by mě také, zda jednáme s některými zeměmi o rozšíření těch uprchlických táborů právě v těch místech, odkud migranti přicházejí, s cílem zastavit je tam, zabránit jim v tom, aby se vydali na moře a připlouvali k břehům Evropy, poskytnout jim maximální pomoc tam. Tedy s kterými zeměmi o tom již jednáme.
Čtvrtým bodem našeho usnesení bylo téma kvót. Ono se z toho celkového problému vymyká jaksi nejvíce, teď je nejdiskutovanějším tématem, zda tedy má Česká republika a spolu s ní ostatní země Evropské unie přistoupit na návrh komise, na povinné rozdělení uprchlíků pro jednotlivé členské země. Ta otázka zviřuje napětí ve veřejnosti nejenom naší, ale vím, že příští týden se k tomu bude konat summit Evropské unie a myslím si, tak jak jsme se o tom bavili v ODS, že stále platí naše usnesení z února letošního roku. My jako občanští demokraté odmítáme povinné kvóty pro jednotlivé země Evropské unie. Jsme přesvědčeni o tom, že cesta by měla vést přes maximální diplomatické úsilí k vytvoření zón pro uprchlíky v zemích jejich původu s podporou Evropské unie. Prostě zadržet je co nejvíc to půjde doma.
Pak jsme přesvědčeni o tom, že by zde měl existovat tlak na Evropskou unii k posílení personální podpory té identifikace a možná i finanční podpory k tomu, aby byli identifikováni ti, kteří už na břehy Evropy dorazí, aby jejich další postup do dalších zemí už byl pod nějakou kontrolou. Mluvili jsme velmi často, a dá se o tom také číst, o modelu Austrálie, která si zřídila takové mandátní území v Kambodži a myslím ještě někde jinde. Nedovolí ani žadatelům o azyl vstup na jejich území, nepřijímá uprchlíky a jednoznačně vyslala signál - týkalo se to, to musím přiznat, spíše těch ekonomických uprchlíků, nikoli uprchlíků z těch válečných zemí, to já chci prosím rozdělit, protože to je jiná situace - ale postavili se k tomu velmi tvrdě a myslím si, že některé prvky z toho australského modelu bychom mohli přijmout.
Domnívám se též, že je velkou chybou systému povinných kvót to, že už tady přece probíhá několik let různé azylové řízení, které bylo nastaveno v různých zemích různě. Ty země, které v minulých letech otevřely široce svou náruč, nyní zjišťují, že to nebylo správné rozhodnutí, že jsou zatíženy už přívalem uprchlíků velmi a nyní chtějí, abychom tedy my část toho břemene přenesli na nás. Já rozumím principu solidarity, ale nemyslím si, že za to, že jednotlivé společnosti, ať už je to ve Švédsku, Německu nebo v jiných zemích, už začínají cítit významně tuto tíhu uprchlíků, že pomůžeme situaci tím, že zatížíme také sebe sama. Považuji takovou politiku za velmi chybnou.
Mé otázky k tomuto bodu tedy znějí, zda má vláda skutečně jasno v otázce kvót, protože jsem četla vyjádření pana místopředsedy Bělobrádka, který mluví o tom, že budeme přijímat uprchlíky, a to více než tisíc ročně, proti tomu ministr Chovanec říká, že neví, kde pan ministr Bělobrádek k takovým číslům přišel, že o tom nic neví. Já prosím nezpochybňuji to, že členové vlády mají nějaké své představy, ale zpráva pro veřejnost musí být jasná. Vláda České republiky přistupuje na kvóty nebo nepřistupuje na kvóty. Chceme přijímat uprchlíky a v jaké výši nebo nebudeme přijímat. Proto bych tuto otázku chtěla vyjasnit.
Chtěla bych se také zeptat na to, co jsem slyšela pokud jde o to zatížení Itálie, ale samozřejmě i Řecka, která podle tvrzení pana náměstka Prouzy nebo ředitele odboru, teď nevím přesně, že Itálie nereaguje na ty nabídky finanční a personální podpory k tomu, aby zvládla tenhle příval. Tak by mě zajímalo, zda skutečně vláda s těmi italskými partnery jednala a nějakou pomoc tohoto typu jim nabídla a skutečně byla odmítnuta.
Pak bych chtěla vědět ještě odpověď na to, co znamená vyjádření eurokomisaře pro vnitřní věci Dimitrise Avramopulose, který říká, cituji: "Dohoda o povinných kvótách bude uzavřena do konce července." Máme tomu rozumět tak, že tady je jasný plán a to všechno, co se odehrává je takový trochu politický folklór a ví se už předem, že ta dohoda uzavřena bude nebo je to spíše zbožné přání pana komisaře, nějaký spíše jeho vzkaz domů, který není opřen o žádné reálie, které by vycházely z dosavadních jednání. Na to bych také ráda znala odpověď vlády.
Chtěla bych také vědět, zda jsme jednali s italskou stranou o tom plánu B, o kterém mluvil premiér Matteo Renzi, o tom, že bude vydávat ta schengenská víza, která umožní běžencům se tři měsíce pohybovat v rámci všech zemí evropského prostoru. On tím možná vyhrožoval, nicméně předseda vlády Itálie není jen tak někdo a zajímalo by mě, jestli jsme s nimi nějak jednali.
Chtěla bych se ještě chvíli zabývat otázkou schengenského prostoru, protože to figuruje v bodě 6 našeho usnesení, kde vyzýváme vládu, aby podporovala volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru a odmítáme návrhy na jeho omezení. Stanovisko ODS je, že trváme na tom, aby to byla priorita České republiky, tedy zachování schengenského prostoru. Samozřejmě, že si velmi pečlivě všímáme toho, co se děje, ať už ze zoufalství v jednotlivých zemích. To, co se praktikuje na hranicích mezi Francií a Itálií blízko městečka Ventimiglia, co se tam děje na severu Itálie, např. ve městě Bolzano, kde na nádraží řada těch utečenců je nyní soustředěna a už tam dochází k potyčkám, protože řada z nich je nespokojených s dosavadním zacházením s nimi nebo s tím postupem.
Totéž se dá říci, že Rakousko zastavilo na chvíli azylové řízení, Maďarsko začíná budovat 175 kilometrů dlouhý plot, čtyři metry vysoký mezi ním a Srbskem, což bych na jednu stranu velmi vítala, protože ono je povinno zabezpečit tu zelenou hranici, tu vnější hranici schengenského prostoru, ovšem zároveň oznamuje, že do konce letošního roku Maďaři očekávají, že tudy projde 130 tisíc běženců a také o tom bych chtěla slyšet nějaký názor vlády. Jestli toto číslo platí a jestli jsme na to připraveni.
Dnes dopoledne nebo včera tady již byla řeč, jeden z mých kolegů mluvil o situaci těch, kteří přijíždějí kamiony přes město Calle za situace, která je tam velmi dramatická, tak také svědčí o tom, že je ohrožen schengenský prostor. Že ti, kteří ho budou chtít nějak chránit, mohou v nějakém horizontu přistoupit k tomu, že ty hranice, tak jak byly dosud otevřené, se začnou uzavírat. Slyšela jsem také vyjádření pana ministra vnitra Chovance, který připouští, že musíme být připraveni na to, že také na českých hranicích se může na nich dít nějaká kontrola jiná, než jak se děje nyní. Tak bych potřebovala vědět a znát odpověď na otázku, jestli v tomto slova smyslu děláme nějaké přípravné kroky.
Já jsem se záměrně držela toho schématu našeho usnesení z února, protože jsem přesvědčena o tom, že tím Poslanecká sněmovna řekla svou vůli, dala mandát vládě, ve kterém očekává, že se bude pohybovat. Dotkla jsem se jenom těch bodů, které si myslím, že jsou nejdůležitější a došlo v nich k dramatickému vývoji. Jak k vývoji u těch kvót, tak k vývoji u možnosti změny hranic schengenského nebo změny režimu na hranicích schengenského prostoru. Proto se domnívám, že je užitečné, abychom tyto otázky vznášeli, vláda, aby na ně odpověděla a vyslala tím tak k veřejnosti signál, jaká je situace ve všech těch aspektech, které umíme kvalifikovaně pospat a jaký je postoj české vlády, s kterým bude odjíždět na nejbližší jednání. Zda má vyjednanou nějakou podporu zemí, která je kvalifikovaná na to, aby mohla odmítnout kvóty, co to bude znamenat pro nás, pokud je skutečně odmítneme. Jestli máme čekat nějaký postih z Evropské unie za takový to postoj, nebo nemáme nic takového očekávat. Skoro si troufám říct, že to jsou nejvážnější otázky, na které veřejnost by chtěla znát odpověď. Takže děkuji v tuto chvíli za pozornost. Za to, že nakonec se vláda rozhodla umožnit konání této schůze a poskytnout nám informace. Děkuji za pozornost.
