21. srpen

Jedno z klíčových dat naší moderní historie. Připomínáme si násilný začátek dlouhé okupace, která znamenala morální a ekonomický úpadek naší země. Každý rok na tyto události vzpomínám u budovy Českého rozhlasu, kde se odehrál jeden z největších střetů mezi okupanty a našimi občany. Byla jsem tam i dnes.

Myslela jsem na minulost, ale i současnost. Nelze si nevšimnout už tradiční absence prezidenta při tomto výročí. Nevzpomene na oběti vpádu cizích armád pod vedením Sovětského Svazu do naší země. Nepřipojí se k občanům a neplní svoji roli.

Pokračuje tak jeho neblahé a záměrné bojkotování připomínky důležitých momentů naší historie. Mnozí jsou možná rádi, že se Miloš Zeman skrývá. Kdy jindy by však měl prezident být vidět a slyšet? S jeho pohrdáním vůči všem občanům i podivným výkonem nejvyšší ústavní funkce se nemohu smířit.

Na jeho příkladu se ukazuje, že se s dědictvím roku 1968 potýkáme dodnes. Okupace a následná normalizace otevřely dveře amorálním kariéristům, technokratům bez svědomí a lidem, kteří si „přilepšovali“ spoluprací s StB. Nad tím vším bděli neschopní, ale o to mocnější funkcionáři. A navzdory tomu, že již 30 let máme demokracii, mnohé z toho platí i dnes.

Věřím, že to dokážeme změnit!