Vážený pane profesore,
obracím se na Vás s návrhem i prosbou.
Ihned po skončení prvního kola senátních voleb jsem ve všech mediálních výstupech poděkovala svým soupeřům za slušnou kampaň. Toto poděkování bylo určeno samozřejmě i Vám. Byla v něm nevyslovená naděje, že bychom tímto solidním způsobem mohli projít i v pokračující kampani před druhým kolem.
Ale již pár hodin poté mi začali psát přátelé a mí voliči, kteří s nevolí zaznamenali Vaši reakci v jednom internetovém deníku. Po přečtení jsem si řekla, že Vám zkusím něco navrhnout. Chápu, že volby jsou soutěží. Své hraje touha po vítězství, napětí i únava. V tom jsme na tom stejně. Jeden z nás vyhraje, druhý prohraje.
Do cílové rovinky můžeme dospět férově nebo jinak, volba prostředků je na nás. Dovoluji si Vám navrhnout tu první možnost. A to nejenom proto, že si myslím, že je rozhodně lepší, ale i proto, že my dva bychom mohli jít příkladem. Můžeme se pokusit ukázat jiný typ souboje, než jaký je běžně k vidění. V srdci Prahy, ušlechtilého a nádherného města, kde máme čest se ucházet o senátorské křeslo, by se to podle mě hodilo.
Možná se touto cestou nebudete moci nebo chtít vydat. Budu to respektovat, ale rozhodně se k Vám v takovém případě nepřidám. Nevidím v tom smysl. Cítím se být dost silná na to, abych si dělala věci po svém.
Mějte se dobře, zdravím Vás
Miroslava Němcová