Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Otázka údajných nedobrovolných sterilizací a případných odškodnění žen, které jimi měly být postiženy, je otázkou velice citlivou. Na tom se všichni shodneme. Od prováděných zákroků proběhlo více, než třicet let a dnes lze již těžko dokázat, zda některým ženám byla provedena nedobrovolná sterilizace, to znamená, bez jejich souhlasu a že tehdejší lékaři jednali v rozporu s tehdejšího právními předpisy.
Ale přesto nějaké informace máme. Tento zákon byl řešen na garančním petičním výboru, kde byl hostem doktor Jan Nový, člen České gynekologické a porodnické společnosti, který de facto potvrdil má slova, že ani v tehdejší době nebylo možné po porodu jen tak někoho sterilizovat. Sterilizace se podle něj nikdy neprováděla při klasickém porodu, jak to vyznívá od nátlakových neziskových organizací. Podle nich to vypadá, jako když se hromadně konaly sterilizace přímo na porodním stole jako na běžícím pásu. Tak to opravdu nechodilo, ani tenkrát tomu tak nechodilo.
Dle odborníka pana doktora Nového je vždy třeba při sterilizaci otevřít dutinu břišní, což by šlo tedy pouze při císařském řezu. Tehdejší právní úprava již od počátku předepisovala jako základní podmínku pro provedení sterilizace souhlas dotčené osoby. Jedná se o směrnici Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971, o provádění sterilizace, kterou navíc ještě schvalovala sterilizační komise.
Důvody podle doktora k následné sterilizaci byly zdravotní. Pokud se sterilizace prováděla, měla přesné náležitosti a odůvodnění. Nejčastěji ji lékaři doporučovali při vícenásobném porodu císařským řezem, kdy bylo zřejmé, že další porod císařským řezem by ohrozil zdraví a život matky a byly by další problémy při dalším těhotenství. Samozřejmě také se souhlasem ženy.
A další důvod byl, pokud ji žena sama chtěla z důvodu antikoncepce. Ale i tak musela splnit následující podmínky, musela mít věk aspoň nad třicet pět let a alespoň tři děti, jinak nebyl na sterilizaci nárok. Ani to nebylo jen tak. Nejprve ji musel doporučit obvodní lékař, pak zasedala sterilizační komise, následně ji podepsal primář a ředitel nemocnice. A vždycky musel být souhlas ženy, což byla základní podmínka k provedení sterilizace. Lékaři z České gynekologické a porodnické společnosti nám řekli na petičním garančním výboru, že nemají žádné informace o násilné sterilizaci. A to jsou pánové, kteří už těch porodů prodělali za ty desítky let a praxe opravdu hodně. Ale díky tomuto zákonu se ti gynekologové cítí poškozeni. Přímo pan doktor Nový říkal, že má pocit, že se na ně kouká jako na kriminální živly.
Přijetím tohoto zákona bychom krom jiného v podstatě potvrdili, že u nás probíhaly nějaké státem systémově prosazené nucené sterilizace jako na běžícím pásu. A to není pravda. Ráda bych ještě jednou poděkovala panu doktorovi Novému a lékařům z České gynekologické a porodnické společnosti a vyjádřila lítost nad tím, jaká se ve společnosti rozpoutala proti nim nálada díky tomuto zákonu a tlačícím ženským neziskovým organizacím. Děkuji.
