Heslo, které jak se zdá nevyvratitelně ovládá podvědomí a mysl veškeré naší politické elity. Ačkoli před veřejností se sveřepě všechna ta partajní uskupení předhánějí v tom jak před lidmi ta ostatní znectít a znevážit, v jednom okamžiku jsou z ničeho nic svorní až se člověk nestačí divit. Jako kdyby jim najednou něco připomenulo ty pověstné „Svatoplukovy pruty“ a poučení z té báje vyplývající. A kdy že se tomu tak stane ? To jste ještě nepostřehli ? Přece tehdy, když jde o koryto ! Zvláště je-li hojně naplněné. To se i ti nejsveřepější protivníci najednou navzájem vrhnou do obětí a je po svárech. A jak jsou pospolu u koryta pro jistotu hned uzavřou pakt o vzájemném neútočení. Dnes tomu ovšem říkají jinak. Dnes je to koalice ! Ono není radno připomínat nějaké ty historické pakty, které se nakonec nevyvedly. Jako třeba ten, který uzavřel s mocným vládcem „Velké Rusi“ J.V. Stalinem říšský vůdce Adolf Hitler. Tehdy to dopadlo tak, že nejdřív se sice podělili o koryta i kořist, ale nakonec si vjeli do vlasů a byla z toho válka ...
Nás dost překvapuje skutečnost, že si toho málokdo mimo nás zatím povšiml. Anebo to možná přece jen někdo zaznamenal, ale nejspíše si to pro jistotu raději nechal pro sebe, aby náhodou svým připomenutím nepopudil některé z těch, kteří si svou pozici u koryta vydobyli. Ale ona ta koaliční svornost je většinou chatrná jako prošoupané kalhoty. A objeví-li se nějaký potenciálně perspektivní partner ke korytu, ti nejsilnější toho nejslabšího jednoduše vyšoupnou a novému partnerovi udělají u koryta místo. A už zase svorně mlaskají pospolu …
Tato česká „koaliční strategie“ je obzvláště výhodná po volbách. Především pro ty, kteří si dělali ambice na první místo a kterým to díky „vůli lidu“ náhodou nevyšlo. Místo toho, aby pokorně přijali porážku, okamžitě se začnou rozhlížet a sondovat mezi těmi, kteří zůstali ve volebním peletonu někde vzadu, zda by nebyl mezi nimi někdo, kdo by jim pomohl vytvořit koalici, která by dokázala vítěze z první pozice vystrčit. A většinou jim to vyjde. Takže „vůle lidu“, podle ústavy tolik kolem dokola politiky upřednostňovaná, zas dostane na frak …
Ano pro naše politiky zjevně platí především zásada, že účel světí prostředek. Takže pokud jim něco nevyjde v regulérní soutěži, dostanou se ke svému nedosaženému cíli zkrátka jinak. Nějaká ta starobylá rytířská morálka přece už dávno do dneška nepatří. Dnes hlavní roli hraje drzost a prohnanost. Však podle toho také náš svět vypadá, jak vypadá …
A myslíte si také, jako ti naši vrcholoví polici, že to jinak nejde ? To je omyl. Ono by to šlo, ale to by ti „od koryt“ museli přistoupit na to, že ve volbách do Poslanecké sněmovny, která je základní výrobnou zákonů, nebudou lidé dávat své hlasy stranám, ale rovnou konkrétním jedincům, obdobně jako je tomu u Senátu. Jen tak mohou být dostatečně oslabeny různé stranické chamtivé choutky i vlivy a posílen vliv té ústavní „vůle lidu“. Přidalo-li by se pak tomu zákonné předurčení, že vláda je jen pouhým profesionálním výkonným orgánem a ne jenom všehoschopným nástrojem nějakých koaličních stran, jak je tomu nyní, mohli bychom se konečně dočkat opravdové demokracie. A kde to najdete ? To je jednoduché. U strany NÁRODNÍ PROSPERITA, která má návrh takového poctivého demokratického systému ve svém programu !
JTh.
