Pokud se ve společnosti  o "podivných praktikách",  nezákonnostech mlčí či jsou dokonce tiše schvalovány a některými politiky  nevybíravě podněcovány, pak je něco špatně. Pokud se ti, co nemlčí, začnou fyzicky likvidovat, potvrzuje se, lakonicky řečeno, že jejich práce měla, má smysl a není marná. Pravda, za cenu nejvyšší oběti.

V souvislosti s oznámenou vraždou slovenského novináře J. Kuciaka a jeho partnerky se objevuje, a jistě ještě objeví, řada komentářů. Snad také nastane i posun směrem k vyšetření celé věci. Již dnes totiž existují přehledy a fakta o tom, kterak jsou v celém světě novináři vražděni právě z důvodů sledování provázanosti politiků s nezákonnými praktikami, často bez dohledání nikoliv toho, kdo měl zmáčknout spoušť, ale především toho, kdo celou věc zosnoval a řídil. Mementem celé věci totiž je, že tyto a podobné činy ukazují nikoliv na individuální akt rozpravy či msty, ale spíše na upadající stav systému, v němž sahají k podobným praktikám zejména ti, co z takového úpadku nejvíce profitují.