Ministryně obrany v demisi K. Šlechtová za ANO sděluje cosi o možném zavedení branné výchovy do škol. Opírá tuto úvahu o motivaci k vlastenectví a ochraně k vlasti. Zřejmě není první osobou, která se touto úvahou zabývá. Ale... Uvědomíme-li si ideologické, ideové a především emoční složky, které mohou, a také ovlivňují postoje paní ministryně v demisi, raději by se s příp. nadšením nemělo spěchat.

Osobně o tomto tématu uvažuji v nedávno sepsaném textu Branná výchova, ano či ne? >>> www.hnutiommo.cz/news/branna-vychova-ano-ci-ne/

Ideologické a ideové okolí - KSČM v její současné sestavě a SPD v jakékoli sestavě - paní ministryně (nepodceňuji ani ideovou hloubku některých zástupců v ANO, ale tam jde více než méně o populistický příklon k čemukoliv, čím lze podložit vlastní zviditelnění či argument o tom, jak "všichni lžou jen v ANO a Agrofertu prý mluví pravdu") v demisi mi však neposkytuje příliš důvěry, že by se tento návrat opět nesvrhl v cosi, co by připomínalo spíše variace na "světlé a ještě světlejší včerejšky", jedno ze světových náboženství islám by bylo tzv. demaskováno jako "ďáblův nástroj" a oponentům těchto postojů by byla napříč společností nasazována "psí hlava", nemluvě o blábolech "všech správně věřících" z údajné "pražské kavárny". 

Takže nechť probíhají debaty na téma branné výchovy, jen prosím, svěřme je do hlav a úst odborníkům z oblasti bezpečnosti, zdravotnictví, ale i pedagogům. Předložme pak určitý výstup veřejnosti a "riskněme" potom i debaty v širším veřejném prostoru. Předložme zkušenosti s přípravou obsahu takového předmětu i s ohledem na zahraničí. A hlavně začněme opravdu raději "veřejnoprávně", než se z toho zase stane defilé bojůvek typu "já jsem vlastenec, kdo je víc". Pevně věřím, že právě k tomuto formátu jsou u nás podmínky více než příznivé.