Resp. můžeme skvěle konkurovat „lepénovcům“ ve Francii. Hurá! U nás máme příčinu běd všech – přeci Romy, že?!
Ale vážně. Copak že nám to, přesvědčeným Čechům, paní ombudsmanka dělá? Chce nás obrat o naše češství? Nikoliv, jen sdělila, že pokud přijmeme zástupce jiné kultury, jiné ideologie, není schéma přijetí předem dané, ale utváří se, min. respektuje na kulturní úrovni, k níž jsme snad staletími přeci jen mohli dojít.
Ano, pokud by nositelé „jinakosti“ vytvářeli podmínky pro destrukci konstrukce soudržnosti, pak je na místě být obezřetnými. V opačném případě můžeme posloužit snad jen vlastní hlouposti. Paní Šabatová, sloužíte destrukci? Já si myslím, že nikoliv. Sama jste možná překvapena, jak se nám ti někteří v Česku vybarvují…
Osobně mě nejvíce baví výroky páně Škromachovy. Ty jsou skutečně na Facebooku tou nejvyšší, cílenou směrodatností. A že pan Křeček, zdá se býti nespokojen? Chápu, i on mohl být na postu paní Šabatové…
A dál? Např. připomenu „šátko-bojovníkům“ následující citaci ze zákona ČR, tedy Listiny základních práv a svobod:
Obecná ustanovení
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody
jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na
výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a
to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit,
co zákon neukládá.
Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy
pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního
nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení…. Atd.
Pánové, dámy, občané bojující proti šátkům, prosím, važte význam základních zákonů vlastní země, a konec konců, ukažme, že jsme tou kulturní entitou, co má ještě co nabídnout, a to samozřejmě předpokládá respekt k vlastním zákonům a hodnotám, jež je spoluvytvářejí.
Ano, je to podaná ruka. Bojíme-li se o ní tolik, pak „barbar“ v nás má stále zelenou.