Kromě vnitřní agendy OMMO jsme projednali další postup příprav k podzimním komunálním volbám 2018. V zásadě se daří zohlednit dosavadní zkušenosti z míst, kde má OMMO své zastupitele OMMO v obcích a městech. Během posledních týdnů jsme byli osloveni několika zástupci z dalších měst. Stav je takový, že po naší nabídce (odpovědi na podnět) spolupráce očekáváme reakce kolegů a kolegyň. OMMO musí samozřejmě vážit svoje finanční možnosti, s nimiž bude čelit konkurenci dalších - především parlamentních subjektů - myslím, že i tak se podaří za určité podpory na místních úrovních, kde kandidátky OMMO vzniknou, vyvážit příp. rozdíly nabídkou programových obsahů a zkušeností kandidujících.

I nadále stojíme o podporu dalších z vás, kteří by osobní účastí ovlivnili fungování komunální politiky na úrovni svého města nebo obce. Pořád platí, že nám svá rozhodnutí kandidovat za OMMO můžete psát na hnutiommo@hnutiommo.cz 

Probrali jsme také názory o vývoji celostátní politiky a kriticky zhodnotili dosavadní postup směrem k sestavování vlády. Čas sice běží (někteří se po více než 6 měsících odvolávají na sousední Německo a tamější dohadování o stavení vlády, na což lze namítnout, že  tam aspoň účastníci věděli, co vlastně - kromě postů - chtějí z hlediska pozice státu a jeho občanů a dohodnout se podařilo), to sotva platí pro naše poměry. ČR zatím stále nemá seriózní vládní zastoupení pro vnitřní správu země, což není ani dobrým signálem do zahraničí, přičemž v personálních přístupech premiéra v demisi Babiše již padají hlavy, dohadují se posty a příp. zařazení osob, bývalých poslanců apod. do dozorčích rad a silácká slova např. zástupců KSČM o tom, jak s jejich účastí při dohadováních by jednání mezi ČSSD a ANO dopadla zcela jinak, působí až komicky. Protože je to právě KSČM, která "hru o trůny" rozjela ve sněmovně ze všech nejdříve, neboť se tím jistila také pozice páně Filipova a jeho nejblížších s ohledem na blížící se stranický sjezd a jeho příp. opětovné zvolení do funkce předsedy KSČM. Vyčítat to tedy jiným je poněkud trapné. 

Podobně jako někteří další politici, subjekty, ale také občané vidíme riziko větší vládní otevřenosti a odpovědnosti směrem k SPD pod programovým vedením T. Okamury, a s ohledem na praktiky tohoto subjektu, stejně jako "ideologické projevy a postoje" jeho představitelů. 

Za poněkud přehnané je možné považovat očekávání od "zásahu shůry" vedeného prezidentem Zemanem ve věci seriózního nastavení směrem k sestavení jiného vládního projektu. Ani představa jiného ideového vládního půdorysu pod vedením zástupců z jiné parlamentní strany se nejeví příliš realisticky. Samozřejmě ve hře je i nadále menšinová Babišova vláda s podporou KSČM, a zřejmě i SPD.

Nikoliv nerealistické se v uvedených souvislostech jeví konání předčasných voleb, jejichž výsledek nemusí být o zásadní převaze a vítězství hnutí ANO. To, jak ukazuje odchod ministra Pelikána, velmi opatrná vyjadřování eurokomisařky V. Jourové, ale i poněkud odlišné postoje a projevy poslanců a dalších zástupců ANO, začíná vyjevovat určitou "krizi absence idejí", na nichž, jak vidno, musejí stavět také subjekty 21. století. Zejména s ohledem na ideové a ideologické vymezení se a schopnost oslovit a získat pro ně občany. Pouhá "ideologie peněz" coby nabídka "stejné jinakosti", která se - pravda - u nás za posledních cca 30 let zvrhla v bohapustou honitbu na konzum, totiž nestačí. Dříve nebo později se totiž ukáže, že  do takto nastaveného vlaku nasednou zase jen ti "vybraní", což třeba nemusí hned většině dojít, a to ani po "ochutnávce rádoby něčeho jiného", než pochopí, že jde vlastně o totéž. A tolik omílaná mantra přímé demokracie bez odpovědnosti a uvědomělosti nás tak nějak smýkne směrem ke svévoli a anarchii, v níž se zase prosadí síla slov (populismus), v horším případě násilí proti ostatním (sociální, kulturní či náboženské menšiny).

Vzhledem k pozicím OMMO se budeme snažit na úrovni účasti v podzimních komunálních volbách oslovit občany programovou nabídkou, která by kromě přímých prvků obsahovala také důraz na nutnost osobního zájmu, znalostí a ochoty na sobě dále pracovat.

H. Svobodová