Přítomnost protilátek je spolehlivějším důkazem o proběhlé infekci a následné imunitní odpovědi, než pouhá pozitivita PCR, protože protilátkami prokazujeme navíc i proběhlou imunitní reakci na infekci. Citlivější metodou VNT spolehlivě detekujeme neutralizační protilátky u některých osob po prodělání infekce, i když zároveň mají negativní výsledek IgG imunochemickou metodou. Protektivní význam mají pouze neutralizační protilátky, neboť pseudoneutralizační protilátky neexistují. Neutralizační protilátky nejlépe korelují s IgG anti S1 nebo RBD, ale nejde o zcela identické množiny. Nicméně z praktických důvodů vzhledem k vysoké shodě lze metodami na průkaz IgG anti S1/RBD nahradit virusneutralizační test.
Rozeznáváme dva hlavní významy stanovení protilátek, které jsou často zaměňovány mezi sebou: Za prvé jsou to protilátky jako diagnostický marker prodělané infekce. V tomto případě pozitivita protilátek znamená, že dotyčný v minulosti prodělal infekci, v jejímž důsledku proběhla specifická imunitní odpověď. Nezáleží na konkrétní naměřené hodnotě, protože každá pozitivita znamená, že infekce proběhla. Jde o marker proběhlé infekce a zároveň surrogátní marker kompletní imunitní odpovědi včetně slizniční a buněčné. V této indikaci je dostačují kvalitativní výsledek pozitivní, nebo negativní. Výsledek lze uplatnit bez výhrad pouze u osob, které nebyly vakcinovány, protože u očkovaných nerozlišíme, zda jsou protilátky pouze postvakcinační nebo i postinfekční. Zde by se mohlo uplatnit doplňkové stanovení protilátek proti NP, které vytvářejí pouze osoby po infekci, ale ne všichni, u všech očkovaných tedy nelze proběhlou infekci pomocí protilátek spolehlivě zjistit. U nevakcinovaných je však přítomnost protilátek v jakémkoliv množství velmi spolehlivým důkazem o prodělání infekce. Víme, že reinfekce jsou vzácné a symptomatické reinfekce s vážným průběhem dokonce extrémně vzácné. Lze proto říci, že jakákoliv pozitivita protilátek u neočkovaných jedinců znamená s vysokou mírou jistoty, že dotyčná osoba je imunní vůči opakované infekci a pravděpodobnost, že by někoho mohla nakazit, je v tomto případě minimální. To samozřejmě neznamená, že očkovaní po prodělání jsou nakažlivější, ale nelze u nich prokázat pomocí anti S1 protilátek, že infekci prodělali.
Druhý význam stanovení znamená protilátky jako korelát protiinfekční ochrany. V této indikaci se uplatní stanovení protilátek především u očkovaných. Ukazuje se, že očkovaní mohou onemocnět i přesto, že mají po očkování protilátky. Lze tedy předpokládat, že míra ochrany včetně ostatních složek postvakcinační imunity klesá s klesající hladinou protilátek. Především u očkovaných je tedy žádoucí stanovit tzv. protektivní hladinu protilátek. Na základě empirie a dosavadních zkušeností bychom mohli navrhnout za prozatímní protektivní hladinu dvojnásobek hodnoty a při poklesu postvakcinačních protilátek pod tuto hodnotu doporučit přeočkování. Přesněji můžeme tuto hodnotu určit již na základě dat, která máme k dispozici.
Navrhuji pro tento účel s okamžitou platností zavést evidenci výsledků protilátek ze všech laboratoří v České republice v databázi ISIN, případně i zpětně, a vyhodnotit počet a závažnost průlomových infekcí ve vztahu ke naměřeným hodnotám protilátek před onemocněním. Tak by bylo možno nalézt protektivní hladinu a na základě toho navrhnout cílené podání booster dávek. Potřebujeme vědět, s jakými hladinami protilátek před onemocněním se ocitají očkovaní lidé na JIP. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o osoby nejen s nízkými, ale také s velmi vysokými hladinami protilátek, které by mohly vyvolat např. imunokomplexové reakce. U těchto osob by pak booster dávka byla kontraproduktivní. Je třeba tato data zjišťovat a analyzovat.
Délka ochrany. Podle dostupných dat při přítomnosti postinfekčních protilátek trvá ochrana minimálně sedm měsíců. Podle dat z ÚZIS víme, že osoby s reinfekcemi se prakticky nevyskytují na JIP a celkově v nemocnicích minimálně, přičemž jako reinfekce se hodnotí opakovaná nákaza od počátku evidence - rok a půl zhruba. S ohledem na tyto skutečnosti je zcela bezpečné dobu ochrany stanovit na šest měsíců, pravděpodobně i trochu déle. Ukáže-li se, že prodělání nemoci chrání stejně nebo lépe než vakcinace - přiznejme si, že lépe - lze platnost postinfekční imunity dále prodlužovat. Výsledky protilátek by se měly hlásit do ISIN podobně jako výsledky PCR testů.
Návrh využití protilátek v souvislosti s přetížením nemocnic. Víme, že osoby po prodělání nákazy onemocní jen velmi vzácně, proto jejich umístění do karantény je zbytečné, jelikož riziko jejich reinfekce je mizivé, dokonce nižší než riziko průlomové infekce u vakcinovaných bez dříve prodělané infekce. Samotná PCR pozitivita sice nemusí být absolutní zárukou imunity, ale osoby s protilátkami po infekci by určitě nemusely do karantény. Tím by se značně všem nemocnicím ulehčilo.
Na závěr bych uvedl, že jsem čerpal z článku Dr. Hany Zelené umístěném na stránkách Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Žádám vás tímto o zařazení tohoto mimořádného bodu na program této schůze. Tento bod se jmenuje Diskuse o spolehlivosti protilátek po proběhlé infekci covid-19 a prosím o zařazení za bod svého předřečníka, což byla paní poslankyně Lucie Šafránková. Děkuji za pozornost.
