Kandidujete do Senátu za KSČM v Brně, jaká je vaše motivace k tomu stát se senátorem a jaké jsou vaše priority?
Moje priority jsou složeny v jednom jednoduchém hesle, které jsem si vytvořil, tedy:Bohatý je ten, kdo nevytváří chudé, a tomu bych chtěl podřídit svoji práci v Senátu. Formy, jak toho dosáhnout, jsou různé, záleží na tom, za který konec se to uchopí. Každopádně hlavní důraz budu klást na sociálno, protože se mi mimo jiné nelíbí, když jsem tady v Praze a vyjdu si na procházku, že vidím kolem samé žebráky.
Můj volební obvod tvoří povětšinou sídliště. Dřív to byly satelitní vesničky. Pocházím z Chrlic, které byly k Brnu přičleněny v roce 1971, což se nejvíce projevilo tím, že tam začala jezdit městská hromadná doprava. Tak jak se ale ten autobus slavnostně v roce 1971 vítal, tak například byl do konce loňského roku na tři roky zrušen.
To, co bylo dobré, se zrušilo, ale zase je úspěch, že chrličtí zastupitelé si po třech letech znovuobnovení linky vymohli.
Může senátor pomoci?
Myslím si, že senátorský post je mimo jiné právě i o tom, jak zalobbovat za věci, které trápí občany v místě jeho volebního obvodu, a zveřejňovat je.
Do mého senátorského obvodu například spadá Tuřanské letiště, které patří kraji, tam je určitě potřeba, aby bylo pořádně využité. Je sice mezinárodní, ale nyní se využívá pouze sporadicky. Vždycky jsem si myslel, že Brno by mohlo být takové středisko tranzitu, takový uzel v rámci letecké dopravy. On to málokdo ví, ale brněnské letiště je vlastně záložní letiště Prahy, Ostravy a Vídně. To letiště má totiž nejméně dnů, kdy se tam nedá přistávat. Jestliže v Praze padají trakaře a ve Vídni je mlha, tak situaci zachraňuje Brno.
S tím souvisí další problém. Brno dneska řeší, jestli přesunout nádraží tam či onam, rovnou by ale bylo nejlepší přitom myslet i na to, že k letišti by výhledově mohla vést trasa rychlodráhy.
Kvalitní infrastruktura by jistě přispěla i ke snížení nezaměstnanosti…
Samozřejmě, obzvláště proto, že Brno vždy bylo průmyslové město, bylo zde například plno textilek ale i dalších podniků. A ať mi nikdo neříká, že v roce 1989 byly všechny špatně. Byly tam podniky, jako je Královopolská nebo Chepos, které vyvážely průmyslové celky. Například jenom kolik se toho podařilo vyvézt do Libye, vždyť tam Čechoslováci stavěli od silnic přes závody na zpracování ropy až po pivovary.
Dneska ale máme, a to nejen kolem Brna, pouze krabice, na kterých se akorát mění nápisy. A většinou tam bývá For sale (na prodej - pozn. aut.). Tady například, když se trošku vrátím k letišti, tak jediný prostor, kam bylo možné ho rozšiřovat, jsou Černovické terasy. Právě tam ale má být umístěn například Amazon. Jediné místo vhodné pro rozvoj letiště jsme si tak zaflákali papundeklovými krabicemi, které, jak víme sami, dokud jsou pobídky, tak to funguje, jakmile ale pobídka končí, tak se licituje, a pokud se pobídka nevyjedná, tak se odejde. Lidé pak přijdou do práce a zjistí, že jim možná zbyly akorát tak osobní oděvy na šatně, ale všechno ostatní je pryč. Takových případů je mnoho.
S budováním těchto, jak jste řekl »papundeklových krabic«, souvisí i úbytek zemědělské půdy. Jak vnímáte tento problém?
Sice to nespadá přímo do mého volebního obvodu, ale Chrlice sousedí s Modřicemi. Mezi nimi je soutok Svratky a Svitavy a to bylo tradiční místo, kde se vytvářelo Chrlické a Tuřanské kysané zelí. Dnes, když se podívám, kolik se osazovalo, a to na černozemi, tak místo zelí vidím pouze ty papundeklové krabice. Pokud dojdou peníze, budou prázdné a nebudeme vědět, jak je zlikvidovat.
Jste kromě jiného známý jako automobilový závodník. Co vás k tomu přivedlo a jak byste zúročil zkušenosti z rychlé jízdy v Senátu?
Každý má takovou tu klapku, kam až co si dovolit pustit, kde je schopen riskovat a spočítat si, co z toho je. Já jsem začal jezdit v podstatě z těch důvodů, že to byl zaprvé můj klukovský sen, a za druhé, chtěl jsem zjistit, kde já jsem tu hranu schopen najít tak, aby to bylo rychlé, ale bezpečné. Nejsem člověk, který by měl potřebu tohle zjišťovat v normálním silničním provozu, v tom už jsem dopadl tak, že jsem »strejc«, který má tu kšiltovku a kochá se. I když jedu rychle na závodech, tak prostě nemám chuť se zabít.
Jezdíte ještě, případně jaké máte další koníčky?
Ano, ale doby, kdy jsem byl schopen ujezdit 23 závodních víkendů a ještě se to nějak ufinancovalo, jsou dávno pryč. Vloni jsem jel závody dva a letos počítám, že jich pojedu pět. Lidé mě letos třeba budou moct vidět na mé nejoblíbenější trati, a to je Náměšť nad Oslavou.
Dalším mým koníčkem byla vždy muzika, a dokonce jsem hrával jako DJ na zábavách, ale to už hodně roků uteklo…
Nyní pracujete na ÚV KSČM, co konkrétně vaše práce obnáší?
V podstatě jde stručně o to, abych propagoval značku KSČM a dával jí ty nejvyšší cíle.
Právě KSČM hodně upozorňuje na nepravosti v sociální sféře, jaký je váš pohled na ni?
Podle mě je důležité žít, a ne přežívat. A zdá se mi, že dneska si zrovna toho života neužíváme, ale pouze ho přežíváme. Myslím si, že o tom pozemská pouť není. Je pro mne nanejvýš neúnosné, když v rámci toho, že jsme společnost 21. století, nejsme schopni zajistit základní věci, jako je kvalitně dostupná zdravotní a sociální péče. Je přeci v 21. století neúnosné, a to se týká i dětí, že se neumíme postarat o to, aby zdravotnictví bylo otevřené všem stejně, a my pak museli postižené třeba »podporovat« sběrem nějakých víček od PET lahví.
Podobné je to pak v sociální sféře. Proto podle mě zdraví a sociální služby do soukromých sfér nepatří. Tvrdíme, že jsme nejvyspělejší společnost, ale praktické dopady našich činů jsou trochu jiné. K tomu, aby se napomohlo čemukoliv, stačí takzvaný selský rozum a obyčejný cit, nic víc.
Tomáš CINKA