Přijde mi to jako každoroční rutina. Nastal podzim a my, občané Moravskoslezského kraje, denně sledujeme, zda se dá venku ještě dýchat. Oproti dobám předchozím máme sice vykázáno méně smogových situací, ale to se nás jen snaží obalamutit zákon, který má od roku 2012 mnohem volnější parametry pro vyhlašování smogové situace. Ta se totiž již nevyhlašuje po jednom dni překročení 24hodinové průměrné koncentrace polétavého prachu, ale nově až tehdy, pokud je hranice překročena ve třech po sobě následujících dnech a má stoupající tendenci.

Je pravdou, že doby, kdy lidem sněžil prach na hlavu, jsou, díky modernizaci zdrojů znečišťování, pryč. Úbytek hrubého prachu a popílku z našich automobilů a parapetů, za posledních 25 let, však není zárukou, že se nám dýchá lépe. Mnohem větším nebezpečím pro naše zdraví je totiž rakovinotvorný benzo(a)pyren, který se ve velké míře váže na mikroskopický prach, tedy prach, pouhým okem neviditelný. Koncentrace tohoto karcinogenu, vznikajícího při nedokonalém spalování, zůstává v mnoha místech naší republiky vysoko nad limitem a je alarmující. Jen pro dokreslení, nejvyšší koncentrace tohoto jedu jsou v Moravskoslezském kraji a v prostředí s benzo(a)pyrenem je nedobrovolně nuceno žít 80% občanů ČR.

Ve špatném ovzduší se dá najít smutná kauzalita. ČR se totiž v minulosti zavázala podporovat obnovitelné zdroje energie, a to dokonce víc, než nám nařizuje EU, a proto máme dnes dražší elektrickou energii víc, než bychom museli mít, jelikož ji je každý z nás nucen dotovat. Nebýt těchto závazků předešlých vlád, mohli by si lidé dovolit vytápět svá obydlí elektřinou a netopili by neekologickými tuhými palivy, produkujícími smog jako dnes.
A tak, zatímco si hrstka vyvolených užívá blahobytu z obnovitelných zdrojů a jezdí se nadýchat čerstvého vzduchu na Seychely nebo Maledivy, my ostatní se za ně kolektivně dusíme a přispíváme jim na ozdravné exotické pobyty ze svých peněženek.