Po sestavení a napsání této práce musím konstatovat, že víc než školu dnes potřebujeme žít a rád bych to doporučil všem, kteří došli ve čtení až sem. Prosím zanechte čtení a běžte ven žít s ostatními lidmi.

Bohužel, stát, EU a i kapitalistický systém vyžadují vysoký stupeň vzdělání podle jejich požadavků. Smůla je v tom, že tito lidé, ale pro běžný a obyčejná život jsou nepraktický a s určitou nadsázkou by se dalo i říct, že jsou nepoužitelný pro život. Jejich mysl je pokřivená propagandou a reklamou. Konzumní společnost, je společností, která konzumuje, ale neumí sama vytvářet. Je logické, že až sní, co bylo vypěstováno, rozpadne se, co bylo vybudováno, tak přijde i konec této konzumní společnosti. Pokud teda fakta říkají, že lidé kráčí na cestě k vlastnímu zániku a mnohdy vědomě se poškozují nebo omezují v dalším životě na planetě, tak se s určitostí jedná o jednu z psychických nemocí. Proto tato dnešní globalizovaná konzumní společnost je nakažená chorobou a to civilizační, kdy jde o její vlastní přežití na planetě. Jako lék na tuto nemoc můžu nabídnout jen směr na cestu k vrácení k vnitřním hodnotám. Záleží na samotném člověku, zda si vybere tuto cestu, protože někteří nemají dostatek vůle a kuráže, aby dosáhly vytýčeného cíle. Neposlední řadě je zde spousta těch, kteří z tohoto systému těží, takže je logické, že tito lidé se touto cestou dát nemůžou a ani nechtějí. Ale, tito lidé se budou snažit ostatní lidi odradit od cesty poznání a mnohdy ji budou různě sabotovat. Naštěstí, čím více jejich zákeřná činnost bude stoupat, tak lidé kteří se chtějí od srdce vrátit k vnitřním hodnotám, poznají, že jdou správným směrem a po správné cestě. Dalším jevem v poznání sám sebe bude postupné omezování až pak i opuštění materiálních hodnot.

Co mě vede k tomuto závěru? No, jak už jsem uvedl je to celoživotní praxe. V životě jsem měl hodně štěstí, pracoval jsem v několika profesích a nejdelší zkušenost mám jako vedoucí a později manažer logistické společnosti. Vše se mi dařilo, takže jsem postupem času dostával více a více peněz. Jako vedoucí manažer jsem si vydělával dost peněz, abych pokryl všechny stupně pyramidy lidských potřeb, co vytvořil pan Maslow. Měl jsem úspěch v kapitalistickém systému, který si myslel, že mě má v hrsti a může mě skrz peníze ovládat. Měl jsem důvěru lidí, které jsem řídil a díky tomu jsem porážel v soubojích lidi s vysokoškolským vzděláním. Praxe, zkušenosti a schopnost lidem naslouchat mi vždy jasně ukazovalo cestu životem, cestu vítězství. Ne, ani nadbytek financí ze mě neudělalo lidskou bezohlednou zrůdu, která ztratí kontakt s lidmi a která se snaží hledat svoje nové místo někde v elitě. Vždy jsem si našel čas, pomoct všem, kteří mě o pomoc požádali. A když už jsem měl dostatek financí, tak jsem nezapomněl přispívat neziskovým nadacím, které se starají o nemocné, tělesně postižené, o záchranu přírody a různé útulky. Ne, moje lidství jsem za peníze nevyměnil! Když už jsem byl hodně vysoko a dostal povýšení na pozici Facility Manager, kde jsem si měl zase polepšit k stávajícímu platu o pár tisícovek možná i desítek tisíc, tak jsem udělal osudové rozhodnutí. Postavil jsem se proti vedení společnosti a požadoval vyšetření tunelování společnosti, kterou jsme společně s dělníky za devět let vybudovali. Měl jsem se dobře, dostatek financí, 99 kg a jediná starost, byla jak smysluplně utratit nebo investovat peníze. Dnes po dvou letech se mám ještě líp, protože jsem přišel o 25 kg nadváhy a peněz mám akorát na přežití. Jo, v životě jsem viděl mnoho filmů, slyšel jsem mnoho písniček, vždy jsem měl novinky v elektronice. Dnes jsem šťastný, když si vypnu telefon a jdu na několik hodin se psem do přírody daleko od civilizace. Do míst, kde je skutečné ticho nebo jediná písnička co zní, je ta od ptáků a jiných zvířat v přírodě. Televizi už nesleduji, protože si chci zachovat vzpomínky na dobu, kdy filmy a pořady nebyli ustavičně přerušovány nějakou dotěrnou reklamou. Ano, dnes se už můžu smát v tipu, ve kterém se říká: „takhle večer si sednu k televizi a chci se podívat na pár pěkný reklam a oni mi do toho pořád pouští nějaký film.“ Ano, dnes jsem zjistil, že skutečné štěstí je v nás lidech a nic k němu nepotřebujeme. Vše máme, takže stačí věřit ve svoje srdce a schopnosti.

Přeji Vám hodně štěstí na vaší cestě životem

Oto Brázdil

PS: děkuji všem, kteří sdíleli svoje myšlenky na internetu, protože pro tuto práci jsem použil plných 45 stran různých odkazů a zdrojů z internetu, takže v případě nutnosti mohu doložit, ale to už jsem uvedl na začátku