Už je to třicet dva let co jsem dostal na základní škole dvojku z chování. S odstupem času si říkám, že některé věci se u mě nemění.
Jak je patrné z obrázku v příloze zastupující třídní soudružka učitelka Třísková uvedla v zápisu. „Vašemu synovi byla na pedagogické radě 21.6. udělena dvojka z chování z důvodů: Nevhodného vystupování vůči s. učitelům, odmítání napsání známky, za samostatný výlet do Beskyd, kde narušoval průběh výletu, za nevhodné vystupování, lhaní, že ho matka podporuje k samostatnosti, že je svobodný občan a může si dělat, co chce. Třísková“
Zcela chápu, jak dobře fungují dnešní média, takže po uvedení tohoto texu by mě mnoho lidí rovnou zavrhlo, ale každá mince má dvě strany a já teď popíšu tu druhou stranu pro ty, kteří hledají pravdu.
Aby si Ti lidé, kteří mě chtějí lépe poznat, udělali lepší představu o mé osobě, tak je důležité znát, co k tomuto zápisu předcházelo a co následovalo.
Na školách jsem byl vždy za rebela, který si užívá víc života než, aby se učil do školy. I přesto, že jsem se doma moc neučil tak jsem si vždy snažil udržet známkový průměr 2,00. Na to si už někteří kantoři zvykli, takže moc dobře věděli, že když mě nachytají na švestkách a při vyvolání dostal špatnou známku tak jsem se příště nechal vyvolat znovu, abych si známku opravil a udržel si svůj stanovený průměr. Není tajemství, že jazyky mi nikdy nešli, ale dějepis, chemie, fyzika a hlavně matematika byla mojí doménou. A právě matematika, kterou jsem miloval, byla důvodem dvojky z chování v sedmé třídě.
Soudružka učitelka Třísková, která k nám na školu nastoupila jako mladá a čerstvá absolventka z pedagogické školy začala vyučovat matematiku a fyziku. Vzhledem k tomu, že oba předměty jsem měl rád, tak jsem asi byl jediný, který poslouchal v hodině její výuku.
Bohužel v pololetí nám odešla třídní učitelka Neužilová na mateřskou a tak nás na zbytek roku 1984 dostala na starost právě nově příchozí učitelka Třísková. Osobně jsem jí fandil, ale až do té doby kdy jí tak říkajíc ujely nervy. Byla hodina matematiky a my jsme psali test. Já jako vždy v zadní lavici, jsem v pohodě napsal celé řešení u obou skupin a udělal si kontrolu výsledků, abych si byl jistý, že výsledky mám správně. Ostatní žáci se bavili jako by tam učitelka vůbec nebyla a úplně ignorovali její křik, který postupem času přešel v hysterický záchvat. Když nastal čas na odevzdání testů, tak si všimla, že můj soused si test v rychlosti opisuje ode mě, protože jsem měl vypracovanou i jeho skupinu. Proto mě v tomto stavu vyzvala, abych jí vydal žákovskou knížku, že mi za dnešní test napíše pětku. To se nemělo stát, protože nevěděla a ani netušila, že mám systém průměrné známky 2,0. Proto jsem jí odmítl žákovskou knížku vydat s tím, že požaduji oprávněnou známku mé práce a za to, že jsem umožnil opisování, mi může klidně dát poznámku. Její stav se mi těžko popisuje i dnes, ale popadla mě a odvlekla před ředitelnu, kde jsem pak seděl na zemi a čekal, až si mě zavolá soudruh ředitel Pernica. Mám pocit, že uvnitř došlo i na slzy ze strany učitelky, takže reakce ředitele jako chlapa byla jasná. I když jsem se mu snažil vysvětlit, k čemu ve třídě došlo a že ho žádám jako kantora, který taky vyučoval matematiku, aby mi test ohodnotil spravedlivou známkou a napsal mi poznámku za umožnění opisování. Bylo to vše zbytečné, ředitel jasně a direktivně dal najevo, že je na straně mladé učitelky a jiná pravda ho nezajímá.
Za těchto okolností jsem odmítl třídní učitelku Třískovou respektovat jako autoritu a nedokázal jsem si představit, že bych pod jejím vedením jel na třídní výlet do Beskyd, který jsem tímto veřejně odmítl. Vzhledem k faktu, že jsme se jako celá třída na školní výlet těšili, tak mě to mrzelo hlavně kvůli spolužákům a plánům co vše jsme tam chtěli společně podnikat. Proto, když nastal den výletu tak jsem si odbyl pochoďák se zbytkem školy a odpoledne jsem vyrazil sám vlakem do Beskyd za svou třídou. Doma jsem řekl, že jedu na výlet do Beskyd a vzhledem k faktu, že vše byla pravda, tak nebyl ani důvod ze strany rodičů, proč by mi měli v něčem bránit nebo nevěřit.
Na večer jsem dorazil do kempu v Beskydech, kde byla ubytovaná naše třída. Vše probíhalo v tajnosti před učitelkou Třískovou a jejím pomocným dozorem. Bohužel nikde v kempu se pro mě nenašlo místo, tak jsem si rozložil stan za říčkou hned vedle kempu. Večer rozdělal oheň, aby se mohli spolužáci, kterým se podařilo nepozorovaně vytratit z kempu ohřát. Nevím, co se odehrálo v tu dobu v kempu, ale můžu se jen domnívat, že dozor zjistil, že mu část dětí chybí a po nátlaku na ostatní se i dozvěděl, kde jsou. Mezi tím se všichni žáci vrátili do kempu a já zůstal sám. No, samota mi dlouho nevydržela, protože do hodiny mi na stan bouchal příslušník Veřejné Bezpečnosti s tím, abych se legitimoval. Co na to říct, i na svůj věk 13 let jsem vypadal dospěle a vyzrále (171 cm, 57,5 kg). Když jsem mu sdělil věk, tak mi nařídil, abych si sbalil věci a dal je do služebního auta. Na stanici jsem si na chodbě řádně složil stan i ostatní věci, uklidil chodbu a čekal, co bude dál. V průběhu čekání, než se VB podaří kontaktovat moje rodiče doma, jsme si vyjasňovali společně s příslušníky celou vzniklou situaci. Podle příslušníků byla velká škoda, že oznamovatelka jim nesdělila, že je moje třídní učitelka a že zbytečně kontaktuje v Pozořicích místní policie moje rodiče doma. Po čtyřech hodinách na stanici VB v Beskydech si pro mě dojela mamka i se švagrem, který řídil auto.
Rodiče mě vždy vychovávali k samostatnosti a dávali mi svobodu. Mám je za to moc velmi rád. Opravdu tenkrát i dnes se cítím jako svobodný občan a je mi jasné, že v rámci slušnosti a dobrých mravů si můžu dělat, co chci. Tenkrát mě rodiče nebili, ale promluvili mi do duše a musel jsem po brigádách splatit svůj dluh za benzin, který se projel, když pro mě jeli. Byla to další lekce školy života.
Ano, toto je moje ponaučení každá sranda něco stojí, ale pokud máš pravdu, tak se nikdy před nikým neponižuj a hlavně neustupuj.
Následující školní rok soudružka učitelka Třísková opustila školu a já se v posledním ročníku stal zástupcem předsedy třídy. Je velmi zvláštní, že mladý člověk jako jsem byl tenkrát já, tak v jednom školním roce dostává, pochvalu za obětavou pomoc ve školní jídelně a že jsem pomáhal s úklidem uhlí staré paní. Následný rok dostanu dvojku z chování a v posledním roce na základní škole zase dostávám pochvalu za pomoc při oslavě MDŽ a pochvalu pedagogické rady za aktivní plnění školních i mimoškolních úkolů.
Kdo hledá pravdu, tak si vždy poslechne i druhou stranu. Vím, že hledání pravdy není jednoduché a skoro vždy je někde uprostřed. Ale je potřeba mít na vědomí, že jako mince, která má dvě strany tak i pravda má minimálně dvě verze. Pokud chceme naleznout skutečnou pravdu, tak by člověk měl, v první řadě přijmou minci, jako jeden celek a až pak hledat její rovnováhu. Bohužel bez kompromisů se k rovnováze nedostaneme, tak jak potom najít pravdu? Jen člověk schopný mít nadhled, který se dokáže povznést nad svoje EGO a nejlépe, když na krátkou dobu přijme druhý názor za svůj, tak může zaujmout neutrální postoj a přijmout minci jako celek. Jen takoví člověk, může nalézt skutečnou pravdu, která bude přijatá a respektovaná všemi stranami.
Přeji Vám Všem krásný zbytek dne
