Rada městské části Praha 2 se v lednu změnou vnitřní směrnice o zadávání zakázek rozhodla celý proces výrazně zrychlit, ovšem na úkor transparentnosti. Jak tedy na to?
Aby šlo vše jako po másle, musíte především zakázku dostat do režimu „malého rozsahu". Pak nemusíte výzvu pro potencionální uchazeče vylepovat na úřední desku ani fyzicky ani virtuálně. Naopak musíte zapomenout na tzv. elektronické aukce, přestože se při nich dá obvykle slušný peníz ušetřit. S výzvou k podání nabídky pak oslovíte tři-čtyři „osvědčené“ firmy a na tzv.“ Profil zadavatele“ (povinný ze zákona) pak umístíte pouze smlouvu o dílo s uchazečem vítězným. Všechno jako po másle. Jen šťoural si zřejmě položí otázku, jestli je při tomhle postupu ještě vůbec na místě označení zakázka veřejná, když se o ní „veřejnost“ dozví až s křížkem po funuse. Ale nechť si šťoural klade.
Co ale s tím, když si třeba dáte do rozpočtu na rekonstrukci budoucího sídla vlastní společnosti 10 milionů, přičemž horní limit pro zakázku malého rozsahu je milionů šest? Také žádný problém, rekonstrukce prostě proběhne po etapách. Nejprve se udělají základní stavební úpravy, elektroinstalace a před zimou je důležité nezapomenout na topení.
Zima se letos očekává zřejmě mimořádně tuhá. V položkovém rozpočtu vítězného uchazeče na zakázku rekonstrukce domu Sokolská 18 totiž onen zvídavý zastupitel objevil, že většina položek v sekci „Vytápění“ byla započtena hned dvakrát. Jistě jen z obavy, aby nám akciové miminko neprochladlo. Nabídková cena se přesto dostala, světe div se, těsně pod potřebnou hranicí šesti milionů. Bingo! Ale ouha, jak je možné, že i nabídky ostatních tří oslovených uchazečů jsou zhruba na podobné cenové úrovni? Že by někdo od někoho opisoval a tedy pletichařil? Že by si nikdo na radnici téhle „chybičky“ v řádu půl milionu nevšiml? Pokud se toto prokáže, pak by si ten „někdo“ či „někteří“ pěkně zatopili, ať už letošní zima bude tuhá či nikoli….
