Podivné praktiky při zadávání veřejných zakázek, vědomá podpora spekulantů při prodeji tří konkrétních bytových jednotek, údajné vydírání opozičního člena zastupitelstva. A onou „třešničkou na dortu“ jsou dvě trestní oznámení na starostku Janu Černochovou podaná dotyčným členem tohoto samosprávného orgánu. Zhruba tohle jsou v kostce aktuální témata Prahy 2, kterými se článek v Pražském deníku zabývá. Hodně veselé čtení, že?
S trestními oznámeními se na radnici Prahy 2 v posledních měsících skutečně roztrhl pytel. Kromě výše uvedených jsou to i různé žaloby, které na sebe vzájemně podávají členové spolku „Občané za (své) spokojené bydlení“ (nedávno transformovaného na politické hnutí), který je součástí radniční koalice. Policie je tak v současné době nucena zabývat se kromě podezření ze zmanipulovaných veřejných zakázek a vydírání dokonce i osobními milostnými aférami členů tohoto politického subjektu.
Pokud se týče trestních oznámení, malý pohled do historie ukáže, že se na radnici Prahy 2 nejedná o nic nového pod sluncem. Začátkem roku 2013 podal, společně se svým dalším kolegou-zastupitelem, předseda tehdy opozičního OSB Martin Jírovec trestní oznámení na bývalého starostu Jiřího Palusku ve věci veřejné zakázky na dodavatele tepla (tzv. kauza PM Partners). Dotázal jsem tehdy veřejně během jednání zastupitelstva kolegů z OSB, jestli si uvědomují, že právě otevřeli Pandořinu skřínku…
Ano, na základě právě tohoto precedentu, který vneslo na politické kolbiště Prahy 2 OSB, se tu staly trestní oznámení do určité míry i nástrojem politického boje. Tím ovšem nepopírám legitimitu ani tehdejšího jednání kolegy Jírovce ani současného konání kolegy Richtera. Má-li občan (a nejen zastupitel) podezření, že je páchána trestná činnost, je věcí jeho vědomí a svědomí, jak s fakty naloží.
Proč tedy vůbec tato úvaha?
Inspirovalo mne k ní pokrytecké a farizejské letní rozjímání předsedy zastupitelského klubu OSB a radního pro kulturu Jaroslava Šolce o „odvrácené tváři politiky“, které se včera objevilo na webu tohoto hnutí. Tvrdě v něm kritizuje svého bývalého kolegu za to, že vehementně a všemi prostředky usiloval o privatizaci domu, ve kterém bydlí (sic!). Ale o tohle přece, milý Jaroslave, vždycky velmi tvrdě a vehementně usilovali všichni členové OSB a nechyběly dokonce ani nátlakové akce a demonstrace ještě v době, kdy OSB už měli na radnici své zastupitele. Vždyť právě tohle je zejména v současné době jediný program vašeho lobbistického sdružení!
Směrem k rozjímajícímu autorovi by tak mohla padnout i otázka, jestli z tohoto úhlu pohledu nevnímá jako neetické, že jeho kolegyně Michaela Mazancová zařadila z pozice gesční radní pro prodej majetku přednostně hned do první várky privatizace po bytových jednotkách jak dům ve kterém bydlí, tak dům ve kterém bydlí její poradce.
K obvinění, že bývalý kolega používá trestní oznámení jako formu politického boje, nezbývá ve světle výše uvedených historických faktů, co dodat. To je právě ono pokrytectví a farizejství. V jedné moudré písni se zpívá: "každý sklízí setbu svou".....
„Občané za spokojené bydlení" nepochybně skončí po příštích volbách v politickém propadlišti dějin Prahy 2. Obecní byty určené k prodeji budou rozprodány za bazarové ceny, některé s tučným ziskem dále přeprodány a voličům už nebude co nabídnout. Zůstanou jen škody, které tento kuriózní politický subjekt s podporou svých koaličních partnerů v naší městské části napáchal. A to nejen hmotné ale i morální….
Ilustrační foto: DENÍK / Martin Divíšek
